Hlavní obsah

Nejvíce fandí vnouček. Je rád, že babička doběhla

Praha

Sám bych si to přirovnání nedovolil, ale takto se sama popsala: "Dřevo. Ale vytrvalý.“ Tak to je Jana Kozlová, běžkyně, která se stala jednou z patnácti finalistek Women's Challenge, což je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat. Dříve kouřila, teď běhá. „V podstatě jsem vyměnila jednu závislost za druhou,“ přiznává.

Foto: Archiv Jany Kozlové

Jana Kozlová a největší fanda, vnouček Matěj.

Článek
Fotogalerie

Co vás přimělo k běhání, jaký byl hlavní důvod?

Prvopočátek mých běžeckých pokusů byl někdy kolem roku 2000, kdy jsem se po 23 letech rozhodla, že přestanu kouřit. Bydleli jsme za Prahou v krásné přírodě brdských lesů. Slyšela jsem ze všech stran, že když přestanu kouřit, hned půjdou kila nahoru. Abych tomu zabránila, každé ráno jsem vyrážela po polní cestě do vedlejší vesnice a zase zpět, mohly to být dva kilometry, ale pro mne tenkrát pěkná štreka. Od té doby mi běhání zůstalo. V podstatě jsem vyměnila jednu závislost za druhou.

Jak dlouho běháte?

Počítám-li dobře, své nožky pumpuji již patnáct let.

Johnson & Johnson Women's Challenge je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat a splnit si běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici.

Co si slibujete od Women's Challenge?

Setkala jsem se s mnoha zajímavými lidmi, každá z nás má vlastní příběh a běh nás spojuje. Mnoho mi dává i odborná příprava a pravidelná setkání. Je to pro mne velmi motivační. Jako vzpomínka na setkání mi zůstane tréninkový plán, který vnesl do mého běhání pořádek a systém.

Jaká byla vaše reakce, když jste zjistila, že finále je vaše?

Byl to úlek, do dnešního dne jsem se z toho nevzpamatovala. Pořád mám pocit, že mě, úplně obyčejné ženské, která si ráda vyběhne do přírody, se dostane takové příležitosti. Občas mám pocit, že jsem na místě někoho talentovanějšího, mladšího, progresivnějšího, ale jsem za to ráda!

Jak reaguje na vaše sportování rodina, přátelé?

Rodina si už na moje občasné výstřednosti zvykla, ale určitě mi moc fandí. Nejvíc ale můj téměř dvouletý vnouček Matěj. Ten má v cíli velkou radost, že babička vůbec doběhla. Obě dcery jsou úžasné a fandí mi, manžel si ťuká na čelo a moc nechápe.

„Nakazila" jste někoho svým běháním?

Upřímně se přiznám, že v okruhu svých 55-60letých vrstevníků je nás málo takových bláznů, ale jsou. A moje mladší dcera už také běhání přišla na chuť, třeba se k tomu maratónu také jednou dostane.

Jaký je váš cíl pro tuto soutěž a další roky?

Chtěla bych se pokusit o maratón. Snad mi to zdraví dovolí, všechny svaly vydrží a tělo nepovolí. A když ne, budu pořád asi běhat dál, ty své 10 a 20kilometrové trasy.

Jak jste spokojená s tréninkem, který vám byl připraven?

Tréninkový plán se snažím dodržovat, jsem s ním spokojena. Bezvadné je, že nade mnou má někdo dohled, ví, kolik mé tělo snese a jakou zátěž si mohu týdně dovolit.

Je těžké vše zvládat?

Zatím s dodržováním plánu nemám problém, jsem teprve v půli. Po půlmaratónu mi začnou galeje. Mám prima rodinu, nevyžadují teplé večeře. Pracuji celý den od 9-18 hodin, proto prostě chodím běhat ráno v šest. Je to krása, probouzím se s přírodou! Dlouhé tratě mám naplánované na víkend, takže to zvládám dobře.

Reklama