Hlavní obsah

Milovník čokolády, který kraluje Evropě

Eva HromádkováSport.cz

Mohlo by se zdát, že vodní slalomář se jen tak vozí a ani se nenadře. Opak je pravdou, ta opravdová dřina závodníka čeká na břehu. Své o tom ví i kajakář Jiří Prskavec, který je v tréninku i mimo něj vášnivý běžec. Ne náhodou je dvaadvacetiletý závodník, kterému nikdo neřekne jinak než Jířa, trojnásobným mistrem Evropy a dvojnásobným vícemistrem světa.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kajakář Jiří Prskavec během finálové jízdy Světověho poháru ve vodním slalomu na trojském kanále v Praze.

Článek

Vy teď máte docela nabitý program, že?

To ano, teď jsem se vrátil z měsíčního soustředění v Austrálii, následující tři týdny strávím doma a pak už zase vyrážím na cesty. Čeká mě mistrovství světa do 23 let v Brazílii. Jsem rád, že tady stíhám skočit aspoň ke kadeřníkovi. Ty vlasy už musí dolů, jinak bych se v jižní Americe upekl (smích).

Je pravda, že běhání je nedílnou součástí tréninku správného vodáka?

Je to tak, vodáci obecně hodně běhají. Musíme si totiž hodně hlídat váhu, nelze být na vodě těžký. Takže pro mne je běh hodně dobrá regenerace. Běžně se mi stává, že před závody musím zhubnout dvě až tři kila, o to víc vždycky začnu běhat.

Tomu se ani nechce věřit, že byste zrovna vy měl mít problémy s váhou...

To má jednoduché vysvětlení. Já totiž hrozně rád baštím čokoládu. Opravdu hodně (smích). O to víc si pak při tréninku musím dát do těla. Když běhám poctivě každý den, kilogramy jdou lépe dolů.

Dokážete odhadnout, kolik toho vlastně v tréninku uběhnete?

Záleží, v jaké části roku se nacházím. Bez mučení přiznávám, že třeba v říjnu je to nula. Když cítím, že to nepotřebuji, neběhám. Ale teď v sezóně zvládnu i dvacet kilometrů týdně. V Brazílii, kam za pár týdnů vyrazím, toho určitě naběhám ještě víc. Počítám, že každý den dám sedm kilometrů, rád bych se vždy aspoň na půl hodinku proběhl. Obzvlášť když mám těžký trénink, pomůže mi i jen dvacet minut zlehka se proběhnout.

Co vás na běhání nejvíc baví?

Beru ho jako skvělou aktivní regeneraci. Speciálně před závodem mi běh hodně pomáhá, protože tělo pak není tak zatuhlé. Přece jen při běhu namáhám jiné svaly, než pak na vodě. A v lodi musím být opravdu hodně protažený, abych se mohl dobře proplétat mezi bránami. I z toho důvodu trénink neodbývám. Vím, že díky dlouhodobé dřině ty dvě minuty slávy, co strávím na vodě, můžou stát za to.

To musíte být docela ohebný, že?

Teď už asi docela ano. Ale dřív to bylo horší, já nikdy nedbal na nějaké to protahování. Ale postupně jsem cítil, jak se mi svaly zkracují, a to byl problém. Už je to skoro dva roky, co v rámci tréninku chodím dvakrát týdně na jógu a moc mi to pomáhá. Tělo musí být dostatečně protažené, jinak přicházejí zranění.

Jak jste na tom v porovnání s ostatními vodáky, co se běhu týče?

To nedokážu říct, neběháme až tak naplno. Ale v loňském roce jsem absolvoval pětikilometrový běh na pražské Ladronce a skončil jsem asi dvacet vteřin za týmovým kolegou Vítkem Přindišem. Takže minimálně ve srovnání s ním jsem horší (smích).

Účastníte se často organizovaných hromadných běhů?

Já bych se hrozně rád zapojoval do podobných závodů. Většinou jsem ale tak unavený, že se mi už nikam nechce (smích). Ale třeba zmíněný běh na Ladronce jsem si moc užil. Zato v cíli jsem si musel za čárou lehnout, cítil jsem se, jako kdybych místo pěti kilometrů uběhl maratón. Baví mě ze sebe dostávat všechno. Ale v tomhle případě, kdybych dal jen o kilometr víc, zalehl bych vyčerpáním už někde na trati (smích). Čímž ale netvrdím, že to je konečná. Naopak, letos určitě zase budu chtít nějaký takový běh absolvovat. Ale raději ne delší než deset kilometrů.

Pamatujete si, jakou nejdelší vzdálenost jste kdy zaběhl?

Pamatuji, bylo to nějakých dvacet kilometrů, to je opravdu můj rekord.

Takže jste přece jen vytrvalec...

Kdepak. Když vám řeknu, že jsme si šli s kamarádem jen tak zaběhat deset kiláčků a zabloudili jsme, takže z toho by těch finálních dvacet, to je asi dostatečné vysvětlení, že? (smích)

Objevil jste běh až v rámci svých tréninků, nebo už jste se mu věnoval dřív?

V dětství mě hodně limitovaly zdravotní problémy. V šesti letech jsem měl potíže s kyčlí, asi rok jsem vůbec nemohl chodit. O to víc jsem se těšil, až zase začnu s dětmi běhat. Vyloženě atletiku jsem však nikdy nedělal, naopak jsem chvíli lyžoval. Ale pak už jsem se naplno vrhl na vodní slalom, i díky tátovi, který mne začal trénovat a k běhání se formou tréninku zase vrátil.

Máte nějaké své oblíbené místo, kde se rád proběhnete i jen tak rekreačně?

Mám pár takových míst. Když zůstanu v Čechách, je to určitě Jablonec nad Nisou, kde máme chalupu. Kamkoliv se tam vydám, je okolo les, krásná příroda, člověk se tam opravdu cítí krásně. Prostě doma. I pražskou Ladronku mám moc rád. Líbí se mi, že musím nejdřív vyběhnout nahoru do kopce a pak až si dám pohodové kolečko.

A v zahraničí jste narazil na pěkné místo?

Moc pěkné jsou Modré hory v Austrálii, tam jsem si opravdu krásně zaběhal. Ale tady mám běh spojený spíš s kuriózním zážitkem. Šli jsme se proběhnout s Lukášem Rohanem a my jsme oba hrozní strašpytlové, co se týče hadů. A jak jsme si cestou povídali, strašili jsme se navzájem, co za příšery nás postupně napadne a chytí. Sice jsme samozřejmě nic nepotkali, ale ze strachu jsme pořád zrychlovali a zrychlovali, až jsme byli na konci úplně vyřízení (smích). Ale ten výsledný rozhled na vrcholku kopce stál za to.

Znamená to tedy, že běháte radši ve společnosti než sám?

Ano, raději běhám s někým po boku. Lépe se mi udržuje tempo a můžeme prohodit i pár slov.

Dobře, vytrvalec tedy nejste. Ale co rychlost?

Nejsem vytrvalec a bohužel ani žádný rychlík. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně běhám pomalu, holt nejsem žádný atlet. Spíš se jen tak vyklusávám, v holčičím tempu, řekl bych (smích).

Snad to nebude tak hrozné....

To snad ne. Poslední dobou jsem vypozoroval, že nejrychleji běžím, když mám v uších sluchátka s nějakou pěknou muzikou. Nemám vyloženě vytříbený vkus na hudbu, je to spíš taková směska, které s oblibou říkám hitovky Evropy 2. Hudba mě dokáže parádně nakopnout. Je zároveň dobře, když se střídají rychlejší a pomalejší písničky, protože mě to aspoň nutí zvolnit a hlídat si tempo. Když běhám bez muziky, vnímám, že můj tep i rychlost běhu jsou celkově pomalejší.

V jakém prostředí se vám nejlépe běhá?

Mám moc rád běhání v lese, kdy se můžu proplétat mezi stromy, nutí mě to měnit tempo, přizpůsobovat se terénu. Vlastně je to podobné jako moje jízda na vodě, kdy se proplétám mezi bránami. Rovně mě to tam taky nebaví. Proto třeba nevyhledávám silnice. Představa, že běžím 50 kilometrů rovně po asfaltu, není nic pro mě. To je nuda. Proměnlivý terén je ale super.

Jaké jsou vaše momentální sportovní plány?

První opravdovou zkouškou v letošní sezoně pro mne bude mistrovství světa do 23 let v Brazílii, které se koná na konci dubna. A neskromně říkám, že si tam jedu pro medaili. Z posledních tří ročníků ji mám a chci ji zase. Poté mě čekají přípravy na evropský šampionát v Lipsku a pak už bych chtěl hlavně udržovat formu směrem ke Světovému poháru v Troji, který se uskuteční ve dnech 19. až 21. června.

Těšíte se do pražské Troji a na fanoušky?

Ani nedokážu říct, jak moc se na domácí publikum těším. Na kanále v Troji se mi navíc jezdí suprově, hrozně mě zdejší trať baví.

Jaké si dáváte cíle?

Vždy říkám, že už finále je úspěch. Ale samozřejmě se chci předvést a udělat skvělou show pro diváky. Ti si to v Troji opravdu zaslouží. A právě proto, že to bude doma, bych chtěl stát na nejvyšších stupních. Ne vždycky se to podaří, to je jasné, ale zrovna v Praze bych chtěl, aby to klaplo.

Reklama

Související témata: