Článek
Trenér Vrba během nominační tiskové konference uvedl, že vás nasadí do jednoho zápasu. Už vám řekl, kdy dostanete šanci?
Ne. Zatím vycházím jen z toho, co jsem četl po nominaci. Dosud jsem nastoupil jen do tří přípravných utkání. Moc se na první start v kvalifikaci těším.
Bude hodně odlišné nastoupit do jiné než přátelské bitvy?
Rozhodně ano. Člověk vnímá vyšší odpovědnost, tlak je větší. Navíc já dosud chytal za národní tým dvakrát proti Slovensku a jednou s Rakouskem. Oba nadcházející protivníci jsou výrazně silnější. Navíc Turecko i Nizozemsko usilují o baráž, takže půjde o hodně těžké zápasy, v nichž nebudeme chtít pokazit dojem z úspěšné kvalifikace.
Kdyby existovala šance si vybrat, jakému soupeři byste čelil raději?
Těžko vybírat. Na Letnou proti Turkům přijde plný dům, protože všichni fanoušci budou chtít vidět poslední domácí kvalifikační vystoupení a oslavit postup na mistrovství Evropy. Atmosféra bude super. A v Nizozemsku má být podle informací určitě přes padesát tisíc lidí, domácí budou hrát o postup do baráže, takže další fantastické utkání. Oba zápasy budou skvělé.
Je pro gólmana hodně odlišná příprava na Turecko a Nizozemsko?
Myslím, že ne. Příprava bude maximálně důkladná na oba duely. Soupeři hrají o život, tudíž určitě nebudou nic zkoušet pro další kvalifikační období, což dodává zápasům ještě větší význam. A celá fotbalová Evropa vnímá, že favorité v naší skupině zůstali vzadu. Je jasné, že jeden z dvojice očekávaných účastníků šampionátu určitě nepostoupí a další možná skončí v baráži. Pozornost se k nám upíná nejen od českých fanoušků.
Který zápas ve vaší dosavadní kariéře řadíte z hlediska emocí nejvýše?
Bezprostředně se mi vybaví tři okamžiky. Baráž s reprezentační jednadvacítkou o mistrovství Evropy proti Řecku, protože jsme všichni věděli, že následné mistrovství Evropy jednadvacítek může naše kariéry významně ovlivnit. Pak utkání Evropské ligy se Spartou na hřišti Chelsea a určitě premiérové utkání kariéry Ligy mistrů v dresu Basileje na stadiónu Realu Madrid.
Ve všech případech jste byl jedničkou týmu. Ale v české reprezentaci je vaše role odlišná. Jak se brankáři jezdí na sraz národního týmu v pozici náhradníka?
Ač je moje úloha jasná a vím, že chytat nebudu, pokaždé se moc těším. Potkáme se s kluky, které jinak moc nevidím. V éře Petra Čecha je to pro brankáře hodně těžké. On je světová extra klasa. Nám gólmanům je jasné, že starty v reprezentačním dresu moc přibývat nebudou. Každý zápas je odměnou, moc si příležitosti vážím. Uvidíme, kam se v kariéře ve statistice dostanu. Při stávajícím průměru vychází můj další start po mistrovství Evropy. (směje se)
Při prvních reprezentačních srazech jste netajil, jak moc se od Petra Čecha učíte. Platí to stále?
Učím se méně, než když jsem byl u národního týmu poprvé. Ale pořád si od Petra mám co vzít. Když je člověk deset dnů s nejlepším brankářem světa, jde o velmi poučné období.
V jakém směru nejvíce?
Hlavně čtení jeho pozice v brance je výjimečné. Říká se, že Petra kolikrát útočníci jen trefí, ale už se zapomíná, jak on situaci dokonale přečte, vyhodnotí možnosti protivníka a vybere takovou pozici, že střelec jej prostě trefit musí. V tomhle je Petr jedinečný.
Čech je proslulý i speciálními cvičeními. Zařadil jste některá do vlastní přípravy?
Určitě. Třeba přípravu s pingpongovými míčky. Navíc trenér brankářů v Basileji je v kontaktu s koučem gólmanů v Chelsea a mnohá cvičení spolu konzultovali. Když Petr přestoupil, tak jsme řešili, co se praktikovalo v Chelsea a co je běžné v Arsenalu. Tréninkovou náplň pořád rozebíráme.
