Česko - Kazachstán 2:1Až náhradník Škoda odvrátil po neskonalém trápení s Kazachy hrozící blamáž

Opakoval to sice před zápasem mnohokrát, ale marně. Vrba totiž dobře věděl, že Kazaši jsou schopni udeřit ze standardních situací, které mají dokonale nacvičené.

„Potrestali tak nejen nás na podzim v Astaně, ale byli nebezpeční i v dalších zápasech, které jsem viděl," připomínal svým svěřencům.

Marně.

Kvalifikační protivník sice nedal předchozích 402 minut gól, ale v Plzni jich potřeboval jen dvaadvacet, aby skóroval.

Pochopitelně po rohovém kopu, samozřejmě ze vzduchu, logicky přičiněním Logviněnka, který dal Čechovi dva góly už v prvním vzájemném duelu. Tentokrát zůstal u tyče zapomenutý zase, takže nebráněn měl snadnou úlohu.

Rána, kterou nikdo nečekal. Český tým s debutanty Pavelkou a Skalákem v základní sestavě tuplem ne.

Kouč totiž nemystifikoval a oba do základní sestavy skutečně postavil, neboť chtěl hru svého týmu oživit, zrychlit, vnést do ní víc důrazu a přímočarosti.

Mužstvo plné mladíků se sice deset minut snažilo dokázat, jak je lačné a dychtivé trenérovu důvěru splatit, ale zůstalo jen u snahy a náznaků toho, co Vrba požadoval a jak si ofenzívu představoval.

Pravdou ovšem je, že pohybliví Kazaši disciplinovaně a organizovaně bránili, drželi míč, kombinovali a čekali.

Na rychlý výpad, k němuž jim stačily tři čtyři rychlé přihrávky, aby se ocitli před Čechem, nebo standardní situaci.

Ve 22. minutě přišla, oni udeřili a českým fotbalistům se začala konfrontace s outsiderem, která měla být původně konfrontací naprosto bezproblémovou, komplikovat.

A dokonce víc než si připouštěli, protože do přestávky ani vyrovnat nestihli.

Ani nemohli, protože fotbal bez pohybu, zrychlení a myšlenky se měnily v jeden velký zmar, chaos a především bezmoc. Limberský sice trefil sedm minut před půlí břevno, jenže to bylo také všechno, co Vrbův tým svedl.

Vrba musel reagovat. Nasadil slávistického snajpra Škodu, odložil sako a koučoval už jen v košili. A hlavně přemýšlel, co s hrou a výkonem mužstva udělat, neboť minuty ubíhaly a skóre se neměnilo.

Dobývání kazašského obranného valu se utápělo v marnosti, neboť Daridovi se nedařilo a Dočkalovi tuplem ne, přičemž žádný z jejich spoluhráčů na tom nebyl lépe. Nic nebylo platné, že se hrálo jen u Pokatilovy brány, když chyběla myšlenka, překvapivý nápad, o finální přihrávce a zakončení vůbec nemluvě. Lafata ani Škoda vypálit nedokázali, a když už Pavelka v 69. minutě přece jen nebezpečně vystřelil, bránu těsně minul.

Protivník už dopředu nespěchal a za druhým gólem se nehnal, ale když už vyrazil, mohlo být zle. Džolčijev se však projevil jako příliš velký sobec, takže namísto přihrávky na nabíhajícího spoluhráče pálil sám a příležitost zmařil.

Kazaši na to doplatili. Čtvrthodinu před koncem se po Dočkalově centru prosadil hlavičkující Škoda a Vrbův tým měl ještě čas, aby zkusil dohnat výhru a tři povinné body.

Svedl to. Zásluhou střídajícího Šurala, jenž naservíroval centr Škodovi a ten hlavou proměnil neskonalé trápení přece jen ve vítězství a umocněné naděje na přímý postup na EURO do Francie.