Článek
Kouč Petr Frňka sází na jediného útočníka. Nemrzí vás, že jste do zranění Milana Baroše vysedával jen na lavičce náhradníků?
Necítil jsem nic zlého. Je to naprosto normální situace. Přišel nový trenér, který si vybral svůj tým. Chápu, že Milan Baroš je tady útočníkem číslo jedna a jsem velmi vděčný za to, že s ním můžu být v jednom týmu. Často spolu mluvíme a ještě jsem mu ani nestačil poděkovat za to, že se od něj můžu učit.
Nyní se situace změnila. Baroš je zraněný, střílení gólů je na vás. Jak se cítíte v pozici jediného útočníka?
Jsem velmi šťastný, že hraju a že už nemusím sedět na lavičce. Milan Baroš se ale velmi brzy do hry zase vrátí, ale než se tak stane, chci hrát co nejlépe. Udělám všechno pro to, abych zůstal v sestavě i po jeho návratu na hřiště.
Věříte, že by vám to s Milanem Barošem v útoku ve dvou klapalo?
Je mi moc líto, že jsme si spolu vlastně ještě nezahráli. Na tréninku si rozumíme. Běhám pro něj a připravuju mu prostor k tomu, aby mohl skórovat. Myslím, že bychom se mohli na hřišti vhodně doplňovat.
Nezkoušeli jste zapůsobit na trenéra, aby vás nechal spolu hrát?
(úsměv) Ale ano, zkoušel jsem to, ale respektuji trenéra, že má svůj styl hry. Věří hře na jednoho útočníka s podporou zálohy. Jediné, co můžu dělat, je tvrdě trénovat, a čekat na svou šanci. Když se budu snažit, třeba se na pozici útočníka číslo jedna dostanu.
Proti Slovácku ale podpora zálohy vůbec nefungovala. Musel jste si chodit často pro balóny až k vlastní šestnáctce.
Byl to velmi těžký zápas i pro mě. Byl jsem mezi těmi vysokými obránci sám a nehrálo se mi dobře. První poločas jsme přesto byli lepší, ve druhé polovině se to ale obrátilo. Slovácko hrálo velmi dobře a bylo složité se prosadit.
Říkal jste, že chcete hrát. Věříte, že by se vám mohlo podařit zdravého Milana Baroše posadit na lavičku?
Spíše se nebojím, že by se to mohlo stát. Milan je velká osobnost a legenda týmu. Pokaždé, když hraje, tak se modlím, aby dal gól. Když se to podaří a tým vyhraje, je to pro mě více, než sobecky myslet na to, že by se mohl zranit a já šel hrát místo něj. Uznávám ho a přeji mu spoustu gólů.
Když jste vstřelil gól na Bohemians, běžel jste za Milanem k lavičce a něco mu říkal. Prozradíte, co?
Milan mi už před zápasem říkal, ať se připravím, protože se necítí ve stoprocentní kondici. Moje šance přišla už v 7. minutě, a když jsem dal gól, utíkal jsem mu poděkovat. Ne za to, že se zranil, ale za to, že jsem mohl hrát. Ten gól jsme oslavili společně, protože jsme jeden tým.
V Ostravě jste přibližně rok, jak se vám tady líbí?
Je to velmi pěkné město a dělá mi velkou radost, když mě fanoušci na ulici nebo v obchodě poznávají a zdraví se se mnou. Cítím se tady opravdu komfortně a chtěl bych hrát co nejlépe i proto, abych naše skvělé fanoušky mohl dělat šťastnými. Je to tady opravdu super.
V Ghaně, odkud pocházíte, evropskou zimu neznáte. Jak se vám líbila?
Vůbec, to je strašlivé období (smích). U nás je pořád teplo. Ani fotbal se mi v zimě moc dobře nehraje. Je mi zima i na hřišti a rozptyluje mě to. Když se oteplí, cítím se mnohem lépe a lepší se mi forma.
