Článek
První zápas za seniorskou reprezentaci jste odehrál sice až před MS 2003, od té doby jste ale na všech největších akcích českou brankářskou jedničkou. Čím myslíte, že jste si to zasloužil?Měl jsem štěstí, že se mi velice povedly dvě poslední sezóny v Nashvillu, a to zřejmě trenéry oslovilo. Roli v tom asi hrála i skutečnost, že třeba končil Dominik Hašek, Roman Turek ztratil pozici jedničky v Calgary a Roman Čechmánek měl sezónu, která byla hodně ovlivněna zraněními. Já se naopak pomalu blížím ke třicítce, což by měl být pro gólmana ideální věk.
Odešel jste chytat do zámoří už před deseti lety, ale velká budoucnost se vám nepředpovídala. Třeba bývalý brankář mistrů světa Jiří Holeček tvrdil, že si vás v roli reprezentační jedničky nikdy nedovedl představit.Tyhle věci se dost těžko dají předvídat. Hrál jsem se spoustou kluků, kteří byli hvězdami v žákovských kategoriích a dneska už dávno hokej nehrají. Já měl ambice to někam dotáhnout. Uvidíme, kde bude strop mých možností.
Byl jste někdy tak na dně, že jste chtěl s hokejem seknout?Velice těžké to bylo po prvním zápase v NHL, kdy jsem v brance Montrealu dostal za třetinu od Philadelphie čtyři góly. Spoustu let jsem se o něco snažil, a když jsem dostal šanci, tak jsem ji nevyužil. Bylo to ohromné zklamání. Na druhou stranu to není otázka života a smrti. Hokej je můj koníček a naštěstí i práce.
Ta nepovedená třetina vás ale musela strašit dost dlouho.Byl to ale i motor, který pohání člověka k tomu, aby se zlepšil. Je jen málo hokejistů, kteří přišli k hotovému. Já si uvědomil, že jsem na NHL nebyl připravený. Nakonec to bylo pro mě jedině dobré. Mohl se mi povést ten první zápas, ale moje kariéra mohla jít úplně jiným směrem a v NHL jsem už chytat nemusel. Všechno má svůj důvod, a pokud je člověk dost chytrý, aby pochopil, co se s ním děje, tak se podle toho zařídí. Já si nikdy nepřestal věřit, že to zvládnu.
Co všechno jste musel na přístupu k hokeji změnit?Žiji v Americe od 19 let a nikdy jsem nic zadarmo nedostal. Naučil jsem se spoléhat na sebe. V Čechách byly životní hodnoty naprosto odlišné. V zámoří mi pár let trvalo, než jsem se začal chovat jako profesionál a naučil se fungovat ve společnosti, abych byl úspěšný. Tím se může člověk stát proto, že je dobře připravený, a ne jen kvůli tomu, že se ho chvíli drží štěstí. Pro mě byl dřív hokej hlavně zábavou, ale teď je to hlavně moje práce, která živí moji rodinu.
Prožil jste v kariéře nějaký zlom, kdy už jste věděl, že jste na správné cestě?Na hokeji mě nejvíc baví obrovská konkurence. Určitě jsou na světě lidi pro hokej talentovanější, ale nikdo nebude v přípravě poctivější než já. Já si nikdy nemyslel, že mám vyhráno. Dá se říct, že jsem finančně zabezpečený, ale stejně mě na hokeji vždycky bude nejvíc bavit chuť dokázat být lepší. A v tu chvíli je jedno, jestli hrajete za dolar nebo milión dolarů. Dělám ale práci, v níž jsem se dostal mezi nejlepší na světě. Peníze k tomu patří.
Chtěl jste být vždycky gólmanem?Od nejmenších let jsem chodil do branky. V hokeji je to možná nejtěžší post, ale neměnil bych to.
Měl jste vzor?Určitě Dominika Haška. To byl nejlepší brankář, kterého jsem viděl chytat. Nikdy žádný z hráčů neměl tak velký pozitivní dopad na výsledek týmu. Dokázal v NHL vyhrát šestkrát trofej pro nejlepšího gólmana a dvakrát být nejlepší v celé soutěži. To už nikdo nezopakuje.
Berete s odstupem času jako správný krok chytat v době výluky v NHL za Znojmo?Nelituji toho. Prezidenta klubu Jardu Vlasáka považuji za jednoho ze svých nejlepších kamarádů. Znojmo mám rád, je to kousek od místa, kde bydlím. Zkušenost to byla obrovská. Kdyby NHL v příští sezóně nezačala, tak na 99 procent budu chytat ve Znojmě zase. Když odmyslím fanoušky, tak jsem se tam setkal s výbornými lidmi.
Právě fanoušci vás ale moc nepřijali.Mají právo říct svůj názor. Jsem realista a vím, že výkony, které jsem tam ze začátku podával, nebyly skvělé. Říkám to sice strašně nerad, ale po deseti letech, co hraji v cizině, mi vadí kultura chování Čechů. To už není o fandovství.
Myslíte, že jste úroveň extraligy podcenil?To bych neřekl. Obrazně řečeno ale v NHL hraji s nožem na krku a to v Česku odpadlo. Uznávám, že jsem občas dělal věci, které bych si v Americe nedovolil. Hodně se medializovalo, že se Znojmu nedařilo, ale určitě to nebyla jen chyba moje nebo dalších kluků z NHL. Když se podíváte na statistiky, kterých Patrik Eliáš a Martin Havlát dosáhli, tak se nedá mluvit o propadáku. Nejde, aby kluci v deseti zápasech po sobě dali hattrick a já vychytal nulu. Očekávání lidí byla neadekvátní.
Deptalo vás to psychicky?Víc mi vadila doba před mistrovstvím světa. Každý den se rozebíralo moje jméno v novinách. Jestli si nominaci zasloužím nebo ne. Chápu pozici novinářů i to, že potřebují psát něco zajímavého, ale mělo by to mít nějaké hranice. Neovlivňuje to jenom mě, ale i moji rodinu. To mi vadí.
V průběhu sezóny se sneslo hodně kritiky na sudí, což vyvrcholilo incidenty, které měli Václav Prospal a Pavel Kubina. Co si myslíte o úrovni extraligových rozhodčích?Dělat sudího je strašně nevděčná práce. Máme ale demokracii, svobodu projevu, a tak myslím, že není správné, když hráč v den zápasu nemůže vyjádřit svůj názor na výkon rozhodčího. Hráči jsou kritizovaní pořád, já si několikrát za sezónu přečetl, jak jsem zklamal. Nejlepší rozhodčí je vždycky ten, který na ledě není vidět, zatímco v extralize je spousta sudích, kteří chtějí být vidět co nejvíc.
Takže odchod do Finska znamenal psychickou úlevu?Já byl zklamaný chováním lidí v Česku, to byl hlavní důvod odchodu do Helsinek. Nejsem náročný, ale chtěl jsem pryč. Co jsem se bavil s kluky z NHL, tak na to máme podobný názor.
