Článek
Řešil jsem pojistku, která byla pro mou účast kritická. S panem Urbanem jsme nakonec problém vyřešili. Jsem zdravý, rodinu nemám, takže je pro mne čest reprezentovat. Těším se na kluky, které jsem dlouho neviděl a nehrál s nimi. V nároďáku byla vždy parádní parta, vůbec jsem neuvažoval, že bych měl pozvánku odmítnout.
Jaké máte při porovnání loňského a letošního týmu pocity?
Vloni jsme měli hodně kvalitní mužstvo, co se jmen týkalo. Měli jsme velkou kvalitu z NHL doplněnou výbornými hráči z Evropy, přesto jsme vypadnuli smolně ve čtvrtfinále. Střelecky se mi dařilo a trenér Hadamczik mně dal prostor. Věřím, ža na loňskou formu navážu. Letos máme také vynikající kádr složený ze skvělých hráčů z evropských lig a extraligy doplněný hokejisty z NHL. Mistrovství by pro nás mohlo dopadnout velice pozitivně.
Oproti loňsku je současný kádr trochu podceňovaný, nemyslíte?
Není důvod myslet si, že nebudeme úspěšní. Rozhodovat se bude ve čtvrtfinále. Věřím, že letos chybu neuděláme.
Jak vnímáte problémy národního mužstva s brankáři a obranou?
Gólmany kromě Martina Pruska moc neznám, ale když je trenéři vybrali, tak budou kvalitní. Obranná hra se neodvíjí jen od beků, ale musí se zapojit všichni hráči.
Jak těžký pro vás byl letošní ročník zámořské NHL?
Žádná sezóna není jednoduchá a letošek nebyl výjimkou. Přibližně jsem počítal s tím, že by mohlo k trejdu z Buffala dojít, protože se v létě stanu volným hráčem bez smlouvy a Sabres se za mě snažili někoho získat, než aby mě ztratili zadarmo. Moje myšlenky už dál s Buffalem nešly. Výměna se udála na poslední chvíli. Musel jsem se přeorientovat na úplně jiný tým, ale to je součást mojí práce.
Byl to pro vás velký šok?
Ze začátku jsem byl šokovaný, ale jsem člověk, který si věci v hlavě rychle srovná. Věděl jsem, že jde o součást obchodu v Americe a v NHL. Trejdy potkaly daleko více a lepších hráčů v NHL než jsem já. Snažil jsem se to hodit za hlavu a snažil se, abych byl nové organizaci platný.
Byl mezi týmy Buffala a Edmontonu velký rozdíl?
Obě organizace fungují podobně, ale poznal jsem, že v Edmontonu je trochu jiná atmosféra. Lidi drží více při sobě a atmosféra byla daleko přátelštější. Komunikace mezi klukama v kabině i s vedením probíhala daleko lépe. Od prvního týdne jsem se v Edmontonu cítil tak, jako bych za Oilers hrál celou sezónu.
Jak tedy lidé nesli, když jste nepostoupili do play-off?
Edmonton pár let v play-off stejně jako Buffalo nebyl a bylo to zklamání. Každý očekával, speciálně od kanadského týmu, že mužstvo postoupí do play-off. Měli jsem šanci play-off udělat, ale v klíčových momentech sezóny, kdy jsme hráli domácí zápasy s týmy kolem nás, tak jsem nevyhráli a smolně prohráli o gól. Postup jsme měli ve vlastních rukou, ale nedotáhli to do konce.
Čím pro vás byla adaptace na Edmonton nejtěžší?
Nebylo to nic jednoduchého přijít do nové organizace a poznávat nové hráče, styl hokeje a systém. Snažil jsem se adaptovat co nejrychleji to šlo. Prvních pár zápasů jsem se s týmem sžíval. Hráli jsme dobrý hokej, akorát jsme nedávali góly, šancí jsme měli spoustu. Když jsme začali dávat branky, tak mi forma vydržela do konce a byl jsem za to moc rád.
Jak vám v Edmontonu pomáhali čeští hráči Aleš Hemský s Ladislavem Šmídem?
Pomohli mně poznat město, abych věděl, kudy kam. Ale atmosféra v klubu byla tak přátelská, že jsem neměl žádný problém v komunikaci, všichni se mně snažili pomoct.
Bylo příjemné si zvykat na souhru s Alešem?
Aleš rád hledá volné spoluhráče, což mně vyhovovalo, protože já naopak hledám prostor, aby mě tvůrce hry mohl najít a mohl využít střelby. Prvních pár zápasů jsme si zvykali, potom nás trenér rozhodil a já se paradoxně neskutečně chytnul. Když nás vrátili k sobě, tak spolupráce fungovala parádně a znovu jsem sezónu zakončil s dvaceti góly.
Proč vás od sebe s Alešem oddělili?
Kombinace nefungovala, ale protože se mně potom dařilo, tak nás vrátili k sobě spolu s Horcoffem. Začali jsme dávat góly a zůstali jsme tak do konce sezóny. Bohužel jsme nedali gólů tolik, aby to stačilo na play-off.
V národním týmu však podle trenéra Růžičky nebudete hrát s Alešem, mrzí vás to?
To je věc trenérů. Hráči jako Jarda (Jágr) nebo Aleš jsou přizpůsobiví a dokážou hrát kdekoliv. Bylo by sice hezké, kdybychom mohli přenést souhru z klubu do reprezentace, ale nikde není psáno, že to tak nemůže nakonec skončit. Pro mě to však nehraje žádnou roli, přizpůsobím se. Jen věřím, že dokážu týmu pomoct, abychom se ze Švýcarska vraceli spokojení.
