Článek
"Necítím se nijak extrémně výborně, ale snad to bude dobrý," působil Jágr po utkání mírně skleslým dojmem. "Když jsme do Švýcarska přijeli, tak jsem se cítil docela dobře a přestal jsem brát prášky. Takže se to hned zase vrátilo, trochu jsem podcenil situaci. No to jsem celej já - jakmile mi začne být trochu líp, tak na všechno s...," objevil se na jeho tváři rošťácký úsměv.
Nyní už bere léky předepsané od lékaře znovu a stále bojuje s tím pozřít k jídlu něco lepšího, než dietní pochutiny. "Nemám na jídlo chuť. Ale nevím, jestli je to místním jídlem nebo mým žaludkem," snažil se své potíže odlehčit. Jenže na ledě se cítí stále zesláblý a to mu komplikuje předvést své tradiční výkony.
Kdyby existovaly pilulky na sílu, tak si cvičení odpustí
"Hlavně v rukou chybí síla, u mantinelů jsem se necítil vůbec dobře. Najednou neustojíš osobní souboje, ani střela není tak kvalitní, puk tě tolik neposlouchá... A to se všechno násobí a ovlivňuje to i sebevědomí," posteskĺ si.
Recept na to má ale jediný: "Musím jít cvičit, žádný zázračný pilulky zatím nevymysleli. A jestli o něčem víte, tak mi to dejte! Kdybych zesílil bez tréninku, to by bylo dobrý! To bych to mohl hrát ještě dalších deset let a možná na dobrý úrovni," smál se už v dobrém rozmaru Jágr.
Malá šatna? Já jsem kluk z vesnice
Náladu mu nekazí ani už několikrát propírané stísněné podmínky v klotenské šatně. "Tak zaprvé: já jsem kluk z vesnice a taky jsem hrál v Rusku. Tam jsou některý hřišťátka, který taky nejsou zrovna kvalitní. Ale podmínky jsou pro všechny stejný. Co by měli říkat Kanaďané, kteří jsou zvyklí na úplně jinej přepych," mávl rukou.
