Stál se zlatou medaili na krku před českou kabinou a kvůli nachlazení sotva mluvil. Oči mu ale svítily nadšením. Jakub Klepiš patřil ke klíčovým postavám překvapivých mistrů světa, s bilancí 3+4 byl v kanadském bodování spolu s Jaromírem Jágrem nejlepším z české sestavy.
Jakub Klepiš s pohárem mistrů světa.
Radek Petrášek, ČTK
Fotogalerie
Zklamaní Rusové Ilja Kovalčuk (vlevo) a Alexander Ovečkin po prohře ve finále MS.
Jacques Boissinot, ČTK/AP
Jaromír Jágr a trenér Vladimír Růžička (vpravo) v šatně po zisku titulu mistrů světa.
Radek Petrášek, ČTK
Jaromíra Jágra atakuje Rus Alexej Jemelin ve finále mistrovství světa v Německu.
Grigory Dukor, Reuters
Čeští hokejisté se radují z vítězství nad Ruskem ve finále mistrovství světa v Německu.
Grigory Dukor, Reuters
„Je úplně neskutečné, že máme zlato. Sami jsme tak trochu překvapeni, co jsme tady dokázali a úplně nám to asi ještě nedochází. Od pátku beru antibiotika, takže titul zapíjet nemohu, ale oslavu si rozhodně vzít nedám,“ usmál se útočník, podle nějž byl nejtěžší finálový zápas.
„Rusové tady byli ohromně silní. Sice měli možná lepší jména, ale my zase poskládali opravdu famózní tým bojovníků, který byl obrovsky mentálně silný a chtěl to prostě víc, dal do toho celé srdce. Vidíte, nakonec to šlo i bez hvězd NHL, někoho teď ty omluvenky možná budou mrzet,“ mínil Klepiš, jenž gólem už po dvaceti vteřinách otevřel skóre bitvy o zlato.
Osmdesát procent gólu patří Jágrovi
„Bylo úžasné vést hned po prvním střídání. Osmdesát procent na tom gólu ale patří Jardovi Jágrovi, jenž na sebe báječně navázal hráče, gólman čekal střelu a já už pálil do prázdné,“ liboval si Klepiš, ale trochu se bál, že ani dvougólový náskok, který získal Rolinek v závěru druhé třetiny, nemusí být dostačující.
„Když Dacjuk snížil, zbývalo ještě 36 vteřin a Rusové tam rozjížděli červené peklo z přesilovky, jsou na ní strašně šikovní. Docela nás tam motali, naštěstí Voky to držel, stejně jako celý turnaj. S takovým gólmanem jsme to přece museli vyhrát,“ prohlásil Klepiš, jenž strávil na ledě poslední sekundy. „Chybělo jich do konce asi šest, když se mi povedlo vyhrát buly před vlastní brankou, pak už jsem uvěřil, že to zlato bude naše.“
Užil si i parádní atmosféru finále. „Podle těch barev na tribunách ani nebylo až tak znát, jestli se fandí víc soupeři. V hledišti jsem dlouho očima hledal manželku, byly tu i rodiče a sestra, ženské to naše vítězství asi obrečely,“ usmál se Klepiš.
