Článek
S hokejem Treťjak začínal až v jedenácti letech. Za krátký čas se ale natolik vypracoval, že si ho všiml legendární trenér Anatolij Tarasov. Od dalšího roku už pravidelně hrál sovětskou ligu a s CSKA Moskva vyhrával jeden titul za druhým. Ve čtrnácti ročnících v řadě byl vyhlášen nejlepším brankářem a pětkrát nejlepším hráčem soutěže. V letech 1981-1983 získal cenu pro nejlepšího hokejistu Evropy.
Dres sovětské reprezentace oblékal Treťjak čtrnáct let, během nichž sborná získala rovnou desítku titulů mistrů světa a třikrát vyhrála zimní olympijské hry. Z žádné velké akce, při které stál v brance Treťjak, neodjížděli Sověti bez medaile.
Do NHL ho prodat nechtěli, tak skončil
Věhlas brankáře s číslem dvacet pronikl i do zámoří. Mužstva NHL o něj měla eminentní zájem, ale Treťjak byl ikonou národa, kterou prostě nešlo prodat. On sám pro to pochopení neměl a když mu v roce 1984 zakázali odejít do Montrealu, rozhodl se pověsit hokejku a brusle na hřebík.
Tři roky pracoval v CSKA, v roce 1987 přešel do sportovního výboru ministerstva obrany. Z armády byl propuštěn v roce 1990 v hodnosti plukovníka, načež s radostí využil možnost odejít do zámoří.
V roce 1989 byl jako první hokejista mimo NHL zařazen do kanadské Hokejové haly slávy a během ceremoniálu se dohodl na spolupráci s klubem Chicago Blackhawks, kde začal pracovat jako šéftrenér brankářů a věnoval se také hokejovým školám v severní Americe, Finsku, Německu a Norsku.
V roce 2003 se Treťjak stal poslancem ruské Státní dumy a předsedou komise pro tělovýchovu, sport a mládež. O tři roky později, v dubnu 2006, byl zvolen šéfem ruského hokeje, kterým je doposud.