Hlavní obsah

Po třech letech znovu v brance. Bylo to lepší, než jsem si myslel, překvapilo Dominátora

Jan ŠkvorSport.cz

Původně se hokejového Zlatého utkání mezi olympijskými šampióny z Nagana a výběrem mistrů světa z let 1999-2001 nechtěl na ledě přímo zúčastnit. Jenže manažer celé akce Bedřich Ščerban nakonec gólmana Dominika Haška přemluvil, a tak se legendární Dominátor fanouškům v Jihlavě přeci jen ukázal. Poprvé po třech letech od ukončení své kariéry navlékl výstroj a odehrál první polovinu utkání. A fanouškům ukázal, že ani v devětačtyřiceti letech chytat nezapomněl. „Dobře jsme si zahráli, lidi se bavili,“ říkal Hašek po zápase, který skončil 7:7 a on v něm pustil tři góly.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Brankář Dominik Hašek zasahuje na exhibici v Jihlavě.

Článek
Fotogalerie

Tak jak se cítíte?

Bylo to lepší, než jsem si myslel. Sice jsem se abnormálně potil, ale bylo to příjemné. Když už jsem na sebe oblékl výstroj, chtěl jsem chytat naplno. Dokonce jsem si říkal, že bych odchytal klidně dvě třetiny, ale když už se Čeman připravil, tak by už bylo blbé, abych ho tam nepustil. Tak jsme se v polovině zápasu vyměnili.

Navíc jste fanouškům ukázal několik zákroků, na které vzpomínají z vaší aktivní kariéry...

Člověk to tak úplně nezapomene... Něco jsem chytil, něco tam propadlo, ale myslím, že o to nejde. Jde o to, že jsme si dobře zahráli, lidi se bavili a mně přišlo, že to bylo rychlejší, než jsem čekal.

Úroveň duelu byla velice slušná, že?

Na technice i přihrávkách bylo vidět, že to kluci pořád mají v rukách. Samozřejmě bruslení je pomalejší, ale nešlo o hokej, kde je nahrávka a hned střela z první a tlak do brány. Někdo má víc šedin na hlavě, ale kluci jsou furt v dobrý kondici, což bylo na ledě vidět. Nemůžeme být stejně rychlí jako před patnácti dvaceti lety, ale i ti starší pořád vypadají dobře.

Nebude vás v neděli bolet celé tělo?

Myslím, že ne. Cítím se dobře, jediné, co je hrozný, jsou ty palce a kotníky v bruslích. Ty bolí hrozně, jak noha není na brusle zvyklá. Ale jinak všechno úplně v pohodě.

Těšil jste se dlouho dopředu na tuto exhibici?

Já jsem se do ní nehrnul, ani jsem nepřijel na rozbruslení. Ale když už jsem vlezl na led, dal jsem do toho všechno, co jsem uměl. Ale nebylo to takové, že bych na kluky křičel, jak jsem byl zvyklý.

Opravdu?

Ani jednou jsem se nepřistihl, že bych na kluky křičel. Bylo mi to blbé. Je to exhibice, u které jsme se dobře bavili.

Výstroj jste na sebe oblékl poprvé od svého konce kariéry v roce 2011. Nebyla už na betonech plíseň?

Na betonech ne, ale vesta hrozně smrděla. Pár věcí mi chybělo, ale naštěstí mi tady všechno dali.

Po vašem vystřídání jste se na střídačce bavil s Vladimírem Růžičkou, spoluhráčem z Nagana, který zápas v Jihlavě nehrál, ale působil jako trenér. Co jste si říkali?

Ptal jsem se ho, proč nenastoupil, ale spíš jsme se bavili o životě. Co dělá on, co dělám já. A ještě jsem si z něj dělal srandu, jestli si náhodou nevybírá některého hráče pro nároďák. Kdyby se mu někdo líbil...

Třeba vás?

(směje se).

V Jihlavě jste působil na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století v rámci vojenské služby. Co se tu od té doby změnilo?

Hlavně jsem nemohl najít kabiny, které byly tenkrát jinde. Jinak se toho moc nezměnilo, je to podobný.

V pátek vás fanoušci Buffala zvolili nejlepším hráčem klubové historie? Co to pro vás znamená?

Je to jedno z hezkých ocenění. Kdybych mohl oceňovat já, určitě bych dal Gilberta Perreaulta, který už teď možná lidem moc neříká. Byla to asi největší legenda Buffala. Ale cením si toho, že lidi hlasovali pro mě.

Další pocty se dočkáte v listopadu, kdy budete jako první Čech uveden do Síně slávy NHL...

A moc se na to těším! Příští týden dokonce přijedou lidi z Kanady prodiskutovat, jak to bude vypadat. V Kanadě je to bráno jako výjimečná událost. Ti další pánové, kteří budou se mnou uvedeni, jsou všechno lidé, proti kterým jsem nastupoval - hráči, trenéři i rozhodčí. Jsou to velikáni, takže je to příjemné ocenění.

Reklama