Článek
Nedvěd se ve Strakově výběru postavil do centra první útočné formace, na křídlech se mu proháněli právě Straka s Jaromírem Jágrem. „Zatímco s Džegrem jsem v Pittsburghu nebo New Yorku Rangers něco odehrál, se Stráčou se mi to bohužel povedlo jenom jednou," vzpomíná Petr Nedvěd na utkání Světového poháru 1996, ve kterém česká reprezentace podlehla Finsku 3:7.
„Je velká škoda, že zápasů nebylo víc, ale teď konečně vyšlo, že jsme byli i v jednom útoku. Byl to pro mě tak trochu sen a velká čest si se Stráčou zahrát. Jsem rád, že mě pozval, byl to super den. Moc se to povedlo. Špágrovi se Stráčou bych chtěl k jejich skvělým kariérám pogratulovat," prohlásil Nedvěd.
Právě on pobavil takřka zcela zaplněnou plzeňskou halu několika fintami, navíc dvěma krásnými góly přispěl ke konečné remíze 5:5. „Přitom jsem se cítil o dost hůř než normálně," smál se Nedvěd. „Od skončení minulé sezóny jsem za celé léto nebyl ani jednou na ledě, takže to bylo znát."
Důchod si užívá, ale hokej mu chybí
Když jeho slova zaslechl kolem procházející Roman Hamrlík, člen Špačkova týmu, začal se smát. „Vždyť podle toho, jak na ledě lítal, mi připadalo, že chce ještě získat nějaké angažmá. Po takovém výkonu se mu to možná povede."
Nedvěd však odmítá, že by po minulé sezóně v Liberci přišla ještě další. „Momentálně jsem v hokejovém důchodu a plně si ho taky užívám. Když se mě ale zeptáte, jestli mi chybí hokej, tak samozřejmě že ano. A asi ještě dlouho chybět bude," přiznává majitel stříbrné olympijské medaile z roku 1994, kterou v Lillehammeru získal s národním týmem Kanady.
Během léta jej přitom vábil kamarád Martin Ručinský do Litvínova. Nedvěd o návratu do svého mateřského klubu několik týdnů vážně přemýšlel, nakonec se ale rozhodl odmítnout. Kdyby tak býval učinil, hned po rozlučkovém duelu Straky se Špačkem si mohl střihnout další zápas. Ke druhému extraligovému kolu totiž přijeli do Plzně právě Chemici.
Minimálně půl roku volna, pak se vrhne do práce
„Přiznávám, že mi to problesklo hlavou. Říkal jsem si, že bych si po exhibici dal rychlou sprchu a pak na to skočil ještě jednou," smál se Nedvěd.
Stejně jako Straka se Špačkem i on přemýšlel, že by přichystal svůj rozlučkový zápas pro fanoušky v Liberci, kde strávil posledních šest sezón. „Jenže odvíjelo se to od toho, že jsem pořád přemýšlel nad tím, jestli budu pokračovat v kariéře. Když jsem se pak rozhodl, načasování případného utkání už bylo trošku vykolejené, tak jsem to radši nechal být," vysvětluje Nedvěd.
Nyní už se chce věnovat aktivitám, na které během kariéry neměl čas. „Hokej mi hrozně moc dal, ale co mi vzal, bylo trošku času na takové ty obyčejné věci. Proto si jich teď chci užít. Volna teď budu mít dost, tak toho musím využít. Chci si třeba zajet zalyžovat, pak se zase vrhnu do práce," plánuje si.
Co přesně hodlá dělat, neprozradil, s hokejem to však nebude mít žádnou spojitost. „Nějakým způsobem už jsem něco rozběhl. Není to nic, že bych si každé ráno vzal oblek a kravatu nebo šel makat do kolbenky. Můj plán, který se sice může hodně rychle změnit, je takový, že si teď dám minimálně půl roku volno, možná i víc. A pak budu přemýšlet o nějaké další činnosti. Člověk musí vytvářet nějaké hodnoty, ať je to cokoliv. Ale něco prostě dělat musí," uvědomuje si Nedvěd.
