Hlavní obsah

Je mi čtyřicet a konec kariéry je už hodně blízko, říká zlatých hoch z Nagana Procházka

Jihlava

V olympijském Naganu se Libor Procházka jako sedmý obránce prakticky nedostal na led, přesto patří mezi 23 zlatých hochů a exhibiční utkání v Jihlavě si užíval v bílém dresu. „Když nepřijel Petr Svoboda, využil jsem příležitost a vmáčknul se do sestavy,“ vykládá. Možná to dokonce pro něj byl poslední zážitek v roli aktivního hokejisty.

Foto: Profimedia.cz

Libor Procházka.

Článek

Co jste říkal na atmosféru jihlavského exhibičního Zlatého utkání?

Připomínalo mi to sraz ze základní školy po mnoha letech. Známe tváře, společné zážitky, všechno v naprosté pohodě a bez stresu. Bylo až neskutečné, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu.

Když jste prohrávali 0:3 na začátku druhé třetiny, neměl jste obavu o renomé olympijských šampiónů?

Věděl jsem, že to dáme.

Vybavily se vám na ledě naganské vzpomínky?

Já jsem čtyři měsíce na bruslích pořádně nestál, tak jsem si říkal, abych to nějak vůbec zvládnul. Spíš mě fascinovaly ty obličeje, když je člověk viděl po takové době. S některými kluky se opravdu moc nevídám.

Jak jste na tom vy osobně, ještě pořád po odchodu z Kladna nemáte angažmá?

Ještě jsem kariéru neukončil, ale asi se to k tomu schyluje.

Není to trochu krok z nouze?

Tak je mi čtyřicet a mám tři děti. Nechci se na to vymlouvat, ale cítím, že těch sil ubývá.

Co kdyby se někdo ozval s nabídkou, třeba z extraligy?

To bych musel zvážit, ale v hlavě to nemám. Je tu i varianta, že bych si šel jen tak zahrát nějakou nižší soutěž, ale teď se spíš přikláním k tomu, že ne. Ještě to nechávám všechno otevřené, ale nejsem upnutý k tomu, že bych musel ještě hrát.

Umíte si představit, co budete dělat bez hokeje?

Tak ráno se probudím a nějaký program si musím najít. Něco snad čas přinese. Kdyby už nebylo nic hokejového, tak toho bylo dost a bylo to fajn. Doma to nechávají čistě na mně.

Umíte si tedy představit, že by ta sobotní jihlavské exhibice byla vaším posledním hokejovým utkáním?

Nejsem sentimentální člověk, spíš uvažuju realisticky. Na světě jsou i důležitější věci než hokej, i když samozřejmě, pro mě je s ním spojená hodně dlouhá a podstatná kapitola života. Je mi jasné, že konec kariéry je už hodně blízko.

Zůstane pro vás Nagano nejsilnějším hokejovým zážitkem?

Pro mě osobně bylo víc možná mistrovství světa 1999 v Norsku, kdy jsem měl pevné místo v sestavě. Samozřejmě jen ta možnost být u historického olympijského triumfu, to pro mne bylo něco neskutečného, ale  to mistrovství je pro mě z hokejového pohledu podstatnější.

Reklama