Článek
Běžela jste hned po světovém rekordu Usaina Bolta, jaké to bylo na ploše?
Bylo to super vidět ho přímo na ploše a být u toho. Pak už jsme jen čekaly, až se tam vydovádí, to už bylo trochu horší. Ale samozřejmě mu to nemůžu mít za zlé, světový rekord je světový rekord.
Jak jste se s tou nečekanou pauzou vyrovnávala?
Snažila jsme se soustředit sama na sebe. Ale mrzelo mě to, měla se dvoustovka běžet na konec, ale asi nechtěli přenášet bloky, aby po holkách mohli běžet hned kluci. Kdyby to udělali naopak, byli bychom na tom všichni lépe.
Mohlo se to podepsat i na té běžecké chybě, kterou jste si pak vyčítala?
Je pravda, že to čekání bylo hodně dlouhé, ale na to bych svoji chybu nesváděla.
Co jste si po tom zaváhání říkala?
Že jsem hloupá, byla jsem naštvaná. Ale to se stává, překážky jsou hodně těžká disciplína, jde o zkušenosti a já tolik velkých závodů ještě neběžela.
Nebýt toho zaváhání, o kolik byste vylepšila svůj český rekord?
Běžela jsem na čas kolem 54,50, v trénincích jsem na to měla, ale na nejvyšších soutěžích se osobáky těžko zlepšují. Ale podruhé v kariéře jsem běžela pod 55, s tím jsem spokojená.
Loni semifinále mistrovství světa, letos sedmá na olympiádě. Kam až můžete stoupat?
Já doufám, že jen výš a výš. Určitě na sobě budu dál pracovat, abych jednou dosáhla na medaili, i když to bude strašně těžké. Ale musím mít velké cíle. Za dva roky je mistrovství Evropy, kde bych chtěla do finále i bojovat o medaili.
