Článek
Jaké momenty se vám ze šampionátu v roce 2004 vybaví?
Byly hlavně dva. Ten první, jak to lidi chytlo, vzali mistrovství za své a neskutečně fandili. A pak ten moment na konci po nájezdech s Američany. Bohužel to tak dopadlo, přitom se počítalo, že sáhneme na medaili. Vždy říkám, že v Naganu jsme předtím na penalty vyhráli a teď se to otočilo.
Utkvělo vám v hlavě těch pár vteřin nevěřícného ticha, když bylo jasné, že je konec?
To byla obrovská síla. Ohromnou euforii vystřídala prázdnota. Ale lidi pak zase začali tleskat a ocenili, že tam kluci nechali vše.
Cítil jste to jako promarněnou příležitost?
Byla to šance na obrovský úspěch. Pánbůh to ale rozdělil spravedlivě. Existují trenéři, kteří neměli štěstí a nebyli ani ve finále, natož u olympijského zlata, a já to štěstí měl. Českému hokeji se to pak vrátilo za rok ve Vídni, kde jsme sehráli zrcadlově obrácený zápas s Amerikou ve čtvrtfinále - prohrávali jsme o dva góly a zvítězili na nájezdy.
Před každým šampionátem se mluví o tlaku na tým. Pokud je to mužstvo domácí, tak se ještě násobí, že?
Rok 2004, to byla úplně jiná doba. Měli jsme zdravé sebevědomí, byly za námi úspěchy a to mužstvo jen hledalo cestu, jak vyhrát. Ne že by nemělo respekt k soupeři, ale nečekalo se, že by mohla přijít porážka. Proto ten šok po Američanech.
Jak by se měl tým před tlakem chránit?
Chápu, že novináři potřebují informace, ale já vždy ctil zásady, jaké měli Jano Starší, Pavel Wohl nebo Ivan Hlinka. Co se řekne v kabině, to tam má zůstat. Návštěvy kamer o pauzách jsou sice zajímavé, ale třeba ti malí kluci by měli mít touhu objevit to 'mystérium' hokejové šatny. Představovat si, jaké to tam je. Nehledě na to, že tam padají i ostrá slova. Pro diváky jsou kamery v šatně fajn, ale jestli je to dobře pro ten sport, o tom nejsem přesvědčený.
| Získejte na www.pilsner-urquell.cz/albert pozvánku české hokejové reprezentace na všechny její zápasy na nadcházejícím šampionátu. |
Pro úspěch je klíčové vytvořit týmové jádro, z tohoto pohledu jste to měl určitě lehčí, než to má letos Vladimír Růžička, ne?
Nejlepší to bylo před Naganem, kdy jádro tvořili hráči z Evropy. Teď se to šije víc za pochodu, je to větší alchymie. Do Prahy chce přijet 99 procent hráčů a řekněte někomu, že hrát nemůže, poněvadž potřebujete dělníky do třetí čtvrté lajny. Kouč se bude do poslední chvíle rozhodovat, jestli vzít třeba ještě dva hráče, kteří vypadnou ze Stanley Cupu.
Může se současné mužstvo nějak poučit právě z roku 2004?
Je třeba být opatrný. Ale nikdy jsem nebral názory, že jsme tehdy zápas s Kanadou měli vypustit a neměli ji tak zbušit (6:2 - pozn. aut.). Snad jsme mohli víc trénovat penalty... Já chtěl strašně vzít na mistrovství Martina Hamrlíka, ale on mi říkal, že by to neujezdil. Tehdy neminul snad jedinou penaltu. Taky Petr Průcha všechno dával, ale pak ta situace byla jiná. Možná jsme s Hamrlíkem čtvrtfinále mohli vyhrát.
