Článek
V sezóně se vám dařilo nejvíc z českých biatlonistů, jak se sžíváte s novou rolí před velkou akcí?
Není to úplně nová role, spíš obnovená. Soustředím se na to jako na každý další závod. Ani to neberu tak, že je mistrovství světa. Vezu se na vlně a o to víc mě závodění baví.
Je výhodou, že jste si závodění pod asi ještě větším tlakem vyzkoušela třeba při domácí zastávce Světového poháru v Novém Městě na Moravě?
Tlak bude i tady ve Finsku, po výsledcích v sezóně se přijedou určitě podívat i čeští fanoušci.
Medaile ale asi bude váš cíl…
Určitě je můj sen ji přivést, když vidím, jak sezóna probíhá. Kromě Pokljuky jsem byla všude na stupních vítězů, tak bych určitě byla ráda, ale když se to nepodaří, každé umístění do desítky na mistrovství světa je krásné.
Kolik by těch medailí mělo být?
Stačí jedna. (úsměv)
Jak náročné je udržet koncentraci na všechny závody šampionátu?
Asi na to žádný návod není. Nálada zůstává dobrá, a jelikož se daří, člověk se na závody těší a je jedno, že to je takhle dlouhé.
Ve kterém individuálním závodě se teď cítíte nejsilnější?
Vždycky to byly vytrvalostní závody, protože převládala lepší střelba nad horším během, teď už to nejde takhle říct. Moje střelba je dost nevyzpytatelná a doháním to po běžecké stránce. Minuta ve vytrvalostním závodu se těžko dohání, takže sprint, stíhačka a hromaďák jsou lepší, trestná kola se lépe dojedou.
Co jste se ještě snažila dohnat v závěrečné přípravě?
Nebylo moc času, hned po Oslu jsme letěli do Pokljuky, ze začátku odpočívali, pak se stihlo pár rychlých tréninků a jelo se domů. Spíš jsme si hlídali, abychom zůstali zdraví, nic moc zásadního se fakt stihnout nedalo. Snad jsem tu běžeckou formu udržela, doufám v to.
