Hlavní obsah

Legendární cyklista Jan Smolík slaví sedmdesátku

Narodil se na Štědrý den, ale kulatiny oslavil letos poprvé poslední den v roce. Legenda československé silniční cyklistiky minulého století, vítěz jednoho z tehdejších nejtěžších závodů na světě - Závodu míru z roku 1964 - Jan Smolík má sedmdesát. A na kolo sedá pořád. Ročně našlape stále ještě kolem 2000 kilometrů.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Někdejší slavný cyklista Jan Smolík.

Článek

Velkou slávu a taky netradičního silvestra budou mít hosté narozeninové párty v malebné vesničce Jevišovka na Břeclavsku. Na čtyři desítky přátel a kamarádů nejen ze sportovního cyklistického světa přijelo popřát oslavenci, kterému nikdo z přátel neřekne jinak, než Smolda. První z nich dorazili už v neděli.

„Vlastně jsou to moje první narozeniny v životě, které slavím na Silvestra. Za ta léta jsem si zvyknul, že o štědrém večeru je každý, včetně mě, nejraději doma v rodinném kruhu a ani mě to moc nikdy nemrzelo, že narozeniny nijak zvlášť neslavím. Na sedmdesátku se ozvalo hodně gratulantů a tak přišla moje žena Márinka s nápadem připravit pro nás i pro mě poněkud netradičního, narozeninového Silvestra. Čekáme asi čtyřicítku hostí," svěřil se Právu oslavenec.

K běžným narozeninovým darům nachystali kamarádi pro častého nositele žlutých triček v pelotonu mimo jiné i střihový dokumentární film, který se bude večer v jevišovickém kulturáku pro uzavřenou společnost promítat. Na slavnou éru československé cyklistiky zavzpomíná Smolda například s dalšími známými esy jako je Toleďák, tedy Pavel Doležel,  Rudou Lábusem, Karlem Vávrou a dalšími.

Kdybych se mohl znovu rozhodovat, nemělnil bych. Byla to dřina ale stálo to za to,"  řekl Smolík v upravené chaloupce kousek od Mušovských jezer. A odtud se po cyklostezkách stále ještě vydává i několikrát týdně až do Brna. „Je to sedmdesát kilometrů což je zhruba tak jednorázová dávka, na kterou si pořád ještě troufám. Na kole jezdím i do práce, tedy na okruh Velké ceny v Brně, kde jsem brigádnickým pomocníkem traťového komisaře při závodech. Stojím v zatáčce a v případě potřeby pomáhám na nohy klukům, kteří to na těch rychlých strojích nezvládli a upadli. A už jsem zvedal hodně známá jména," dodává se smíchem.

Všechny ceny rozdal

Nějakou síň slávy, věnce, poháry či medaile však u Smolíků nenajdete. "Všechno jsem to bez sentimentu rozdal, aby to mohlo dělat radost třeba i jiným. Část těch vzpomínek dostal kamarád a mechanik Franta Babický, který zřídil cyklistické muzeum u Rokycan a část pak skončila u Václava Rykla, který se zase specializuje na sbírání a vystavování všeho co se týká závodů a závodníků, kteří jezdili na strojích Favorit," vysvětluje.

A jak se dívá na závodění dnes? „Moc velký rozdíl to není. Pořád je to velká dřina. Ovšem v současnosti mnohem víc nebezpečná. Trénovat a jezdit po současných silnicích je někdy o život."

Reklama