Jako domeček z karet se začal hroutit záhy po startu páteční mužské štafety plán českých běžců na lyžích útočit na medaili z domácího mistrovství světa. Martin Jakš na prvním úseku neudržel kontakt s čelní skupinou a Lukáši Bauerovi už předával s více než dvouminutovou ztrátou. „Snažil jsem se vydat maximum, všichni očekávali medaili,“ soukal ze sebe zklamaný dvaadvacetiletý závodník po závodu.
Udržel jste tempo s nejrychlejšími jen v části prvního kola. Co se stalo?
Nevím, co se přihodilo. Po včerejším tréninku jsem měl pocit, věřil jsem, že všechno bude v pořádku. Ale už po startu jsem měl problémy se srovnat a v dlouhém stoupání ve druhé polovině prvního okruhu mi pole poodjelo.
V čem byl problém?
Celkově to nešlo. Nemohl jsem se pořádně rozjet, zabrat a dojet závodníky přede mnou. Na šampionátu jsem se nepotkal s formou a nebudu na něj moc rád vzpomínat.
Stalo se vám někdy něco podobného?
Před dvěma lety na juniorském mistrovství světa v Tarvisiu, kdy jsem jel od začátku podobně špatně skiatlon a skončil jsem až třiačtyřicátý. To jsem měl ale celou sezónu zdravotní problémy a několikrát jsem bral antibiotika. Letos jsem měl potíže na přelomu roku a od té doby jsem dost trénoval. Nevím, co se děje.
Co vám běželo hlavou, když jste doběhl?
Snažil jsem se vydat maximum, všichni očekávali medaili. Moc mě to mrzí vůči klukům i vůči všem lidem, kteří se přišli podívat.
Vnímal jste nějak diváky podél trati?
Nikdo po mně shnilá jablka neházel. Atmosféra byla skvělá a o to víc mě mrzí, že se to nepovedlo.
Řekl jste něco Lukáši Bauerovi, když jste mu štafetu s takovou ztrátou předával?
Přemýšlel jsem, zda se mu rovnou neomluvit. Pak jsem neřekl nic, omluvy přijdou až po závodě.
