Hlavní obsah

Krasobruslař Verner před OH: Role vlajkonoše by byla obrovská pocta

Michal OsobaSport.czPrávo

Přesně za 60 dní se rozhoří ve Vancouveru oheň XXI. zimních olympijských her. Minulý týden začal desetidílný seriál deníku Právo a serveru Sport.cz, v němž se každý týden představí jedna z českých medailových nadějí. Ve druhém dílu přinášíme obsáhlý rozhovor a portrét krasobruslaře Tomáše Vernera.

Foto: Yuriko Nakao, Reuters

Krasobruslař Tomáš Verner

Článek

Při každém závodě v sezóně se snažíte si představovat, že jedete na olympiádě, abyste se na to v hlavě připravil. Už se vám o Vancouveru i zdá?

Už se mi jeden sen zdál a byl dost intenzivní. A docela mě vyděsil, protože pro mě dopadl dost dobře! Ale takových snů se chci vyvarovat. To uspokojení je nebezpečné, když člověk myslí, že něco má a pořád mu chybí krůček, tak pak zakopne. Já chci, aby se mi zdálo o olympijské jízdě, ale nechci vidět výsledek. Tam v tom snu jsem dopadl dobře.

To znamená?

Nevyhrál jsem, byl jsem druhý. I to by byl super výsledek.

Stává se vám, že se vám sny vyplní?

Co se týká třeba holek, tak jo, ale co se týká bruslení, tak to takhle nefunguje. O to se budu muset ještě přičinit. (úsměv)

TOMÁŠ VERNER
Narozen: 3. 6. 1986 Bydliště: Borovany/Oberstdorf Stav: svobodný Největší úspěchy: mistr Evropy 2008, vicemistr Evropy 2007 Účast na OH: Turín 2006 – 18.

Olympiáda znamená i větší zátěž na psychiku, pracujete na ní víc než v minulosti?

Ne víc než v předcházejících letech. Ale jak jsem se vyvíjel, upravoval jsem trénink i věci kolem tak, abych vnímal, co mám, a nebyl rušený ostatními ani vlastními myšlenkami. Nedávno mi jeden známý doktor řekl, že je jedno, na co budu myslet, hlavně ať myslím na jednu věc a ne na spoustu věcí okolo, protože to odvádí pozornost. Třeba v Americe, kdybych se soustředil i na tu svoji chřipku, ani bych nedojel.

Ještě máte nějaký trik, jak se na stres připravit?

Mám kamarádku Moniku, ta mi udělala dvě vlajky s olympijskými kruhy, jedna visí u mě v pokoji, druhá je většinou při tréninku, abych kolem sebe měl olympijskou atmosféru a těch pět kroužků. Ono to bude jiné, až přijedu na olympiádu a nebudou tam sponzoři na mantinelech, ale kruhy. Vypadá to jinak a člověku to moc připomíná, že to je jedinečný závod. Klidný ale nebudu ani náhodou, to už můžu vzdát předem, bez trémy to nejde.

V olympijské vesnici budete potkávat spoustu známých i lidí, co vás budou chtít pozdravit a popřát vám hodně štěstí. Nebude lehké se koncentrovat na závod...

Já měl dobrou zkušenost v Turíně s Carolinou Kostnerovou. Já měl odzávoděno, trénovali jsme spolu, já ji doprovázel a všude bylo tolik lidí, kteří ji chtěli zastavit a říct ahoj. Jenže to v tu chvíli nejde. I když si můžou myslet, že je nafoukaná, ona jde, vnímá jen trenéra, fyzioterapeuta, možná mě... Tak to budu dělat i já, taky se nebudu s nikým vybavovat, ani s funkcionáři. Kdo rozumí sportu, tak pochopí, že jsem tam kvůli závodu.

Místopředseda ČOV František Dvořák se nechal slyšet, že si vás umí představit jako vlajkonoše na zahájení...

Já na něj původně ani nechtěl jít, právě proto, že ta olympiáda je pro mě hlavně o tom, abych dobře zajel závod. Na prvních hrách jsem samozřejmě na zahájení nechtěl chybět, to jsem tam stál natěšený už čtyři hodiny předtím. Ale kdyby mi skutečně nabídli, abych byl vlajkonošem, byla by to obrovská pocta, kterou bych samozřejmě neodmítl.

OČIMA TRENÉRKY VLASTY KOPŘIVOVÉ
"Pro úspěch dělá všechno"
„Tomášovi poslední závody nevyšly, ale nemyslím, že by ho to mělo psychicky srazit, uvědomuje si, jak se na něm podepsala nemoc. Možná jsme měli počkat déle a tu cestu na finále Grand Prix do Tokia uspěchali. Nebo neměl jezdit v Americe, ale je těžké odhadnout, jak bude organismus reagovat, v tréninku vypadal dobře, jen se v něm možná sečetla i únava z té dlouhé cesty.Je pravda, že Tomáš se k olympiádě dost upíná, ale těžko mu to rozmlouvat, vždyť je to cíl každého sportovce. Věřím, že nějaký psychický výpadek by se mu už neměl stát, ale jen silní jedinci zvítězí. Natrénovano má, jen tou virózou teď ztratil dost sil, ale pro úspěch udělal vše. Jeho jízdy jsou výrazné i snadno zapamatovatelné, věřím, že jsme udělali dobře, když změnil obě dvě.Navíc má výhodu v tom, že celý rok skáče čtverného toeloopa, pořád jsme ho zařazovali, už má při něm pocit jistoty. Myslím, že i vítěz olympiády by měl skočit čtveráka, vždyť na minulých olympiádách to tak bylo.Do Vancouveru snad s Tomášem pojede i fyzioterapeut Francesco, snažíme se na něj získat peníze, po odchodu Caroliny Kostnerové je to složitější. Ona chybí ve skupině Tomášovi i mně, jako ženská byla výjimečná, nikdy nepolevovala, každý den byla připravená.“

Máte kanadskou choreografku, bude to na olympiádě výhoda? Umíte jízdu vždy trochu upravit podle naturelu publika?

Naučil jsem se to v exhibici, ale v závodní jízdě ne. Tu odvedu tak, jak je postavená, a doufám, že se bude líbit na jedné straně polokoule i na druhé, nebudu si kvůli tomu k jízdě Kmotra brát japonský šátek, když jedu v Tokiu.

Před čtyřmi lety se jela olympiáda poprvé už s novým způsobem hodnocení, bez šestek. Stal se z krasobruslení spravedlivější sport?

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale podle mého mají rozhodčí možná větší pravomoci než kdy předtím, když mohou tak výrazně mluvit i do techniky. Objektivní to nebude nikdy, protože každý z těch deseti lidí má jiný názor, ale když se tam sejde pět lidí z republik bývalého Sovětského svazu, tak víme, že ta objektivita asi vezme za své. Já ale doufám, že olympijský sbor rozhodčích bude vylosovaný tak, aby to bylo férové pro všechny.

Nebál jste se, aby vaši volnou jízdu z filmu Kmotr z mafiánského prostředí nebrali sudí jako nějakou narážku na ně?

To snad ne. Spíš by bylo hezké, kdyby si řekli „Hele, mafián, pozor na něj.“ (smích)

Kdy jste v krasobruslení zažil největší křivdu?

Jeden moment se mi vybaví. Teď v mém postavení bruslaře, co kouká na přední umístění na ME nebo MS, to vypadá trochu dětinsky. Ale asi před osmi lety v Příbrami jsem prohrál závod s jedním brněnským závodníkem, tam si myslím, že jsem byl poškozený a bral jsem to jako křivdu. Ale od té doby se to vyrovnalo, jednou mě podrželi na juniorské Grand Prix v Sofii. Skočil jsem v krátkém programu krásné skoky, ale na konci při dvojitém axelu, což měla být formalita, jsem se po jedné a půl otáčce rozplácl. Přesto mě nechali na druhém místě.

Olympiáda bývá zlomem, po němž krasobruslaři často odcházejí k profesionálům. Může se stát, že to uděláte i vy?

Pokud se nestane nic neočekávaného, tak to zatím neplánuju. Tím sportem se bavím, mám k němu vztah, investoval jsem do něj spoustu času i vůle a dokud mě bude bavit, budu ho dělat.

Jak dlouho se v takovém zápřahu dá vydržet?

Do třiceti ne. Vím, že tam nebudu donekonečna, také vím, že bruslením neskončí můj život, tak se nebojím, že bych neměl co dělat potom. Nejzazší horizont mé amatérské kariéry by mohla být olympiáda v Soči, dál už ne.

Showman na bruslích by chtěl hrát s Třískou
Výraz tváře a gesta jsou jednou z největších zbraní Tomáše Vernera. Propracovanou mimiku, kterou dokáže uplatnit zejména při exhibičních jízdách, jako by odkoukal od hereckých hvězd. „Ale do kurzů jsem nechodil. Ve škole jsem asi nějaké besídky absolvoval, ale žádnou roli jsem nikdy neměl,“ loví v paměti.I jeho trenérka Vlasta Kopřivová mu přiznává značnou dávku komediálního talentu. „Nejsme jen bruslaři, ale trochu i showmani a herci. Přetvařujeme se, když se i přes katastrofické výkony dokážeme usmívat,“ popisuje.Divadelní prkna ale už zná, naposledy na nich stanul jako model při prezentaci kolekce olympijského oblečení. I focení už absolvoval bezpočet. „Je to zábava, poznám nové lidi, rozšiřuju si obzory,“ pochvaluje si Verner. „Ale jinak si nemyslím, že by to byla má parketa. Nejsem modelka. Fotografové si mě musejí nastavit, člověk tam tráví hodiny, protože to není tak jednoduché, že si člověk stoupne před foťák, udělá se cvak a je hotovo.“Kdyby ale dostal šanci svůj herecký talent uplatnit ve filmu, nebránil by se. „Ale nechtěl bych udělat nějaké fiasko. Mám k těm profíkům respekt.“ A kdyby to klaplo, s kým by si nejraději zahrál? „Třeba s Tatianou Vilhelmovou. A z mužských herců? Mám rád pana Třísku, ale to už mířím moc vysoko,“ usmívá se.

Reklama