Článek
Čeká vás vrchol sezóny. Jak hodnotíte rok, během něhož jste s Lucií Hradeckou vyhrály čtyři turnaje, třikrát hrály finále a semifinále velkých turnajů?
Nevyhráli jsme žádný Grand Slam, ale hráli jsme o titul ve Wimbledonu a US Open, navíc máme stříbro z olympijských her, což osobně považuji za vítězství. Medaile z Londýna je pro mě výhrou, bez ohledu na její hodnotu. Je jedno, zda je zlatá, stříbrná nebo bronzová. Člověk jede na hry pro cenný kov a s Luckou jsme ho skutečně vybojovaly.
Máte v hlavě turnaj, který vám nedá ani s odstupem týdnů spát?
Nejvíce mě mrzí finále US Open (pozn.: Hradecká s Hlaváčkovou podlehly páru Erraniová-Vinci 4:6, 2:6). Italské soupeřky jsme porazily v předchozích třech utkáních. Věděly jsme, jak máme hrát. Ale ten den selhalo naprosto všechno, neodvedly jsme dobrý výkon, nehrály podle našich možností.
Zmínila jste olympijskou medaili. Může případný úspěch z istanbulského Turnaje mistryň přebít stříbro z Londýna?
Ne. To si nemyslím. Olympiáda se nedá srovnat s ničím. Možná finančně by Istanbul trumfnul Londýn, protože odměna vítězkám Turnaje mistryň je větší (pozn.: vítězky získají 375 000 dolarů). Ale ze sportovního hlediska řadím Londýn výše.
Jaký ohlas měla olympijská medaile v průběhu týdnů po vašem londýnském vystoupení?
Myslím, že si soupeřky náš úspěch pamatují. Mnoho z nich nám gratulovalo po olympiádě. Ale tenisový svět je trošku zahleděný do sebe, uzavřený. Jde o výsledky právě v daný moment. Nikdo se moc neohlíží. Jestli jste na turnaji v Tokiu nebo v Pekingu, už se neřeší, co bylo v Americe. Medaile z olympiády určitě představuje záviděníhodnou věc. Ale že by nám chodily každý druhý turnaj gratulovat nebo se chtěly o našem londýnském vystoupení bavit, to ne. Medaile dělá dojem hlavně na lidi kolem tenisu a fanoušky.
Je hodně nepříjemné, že deblová část Turnaje mistryň se hraje vlastně až od semifinále?
Je to nepříjemné. Musíte vše optimálně naladit na jediný zápas, který vás může posunout do finále. Nikdy nevíte, jak se druhá z dvojice vyspí. Ale protihráčky jsou ve stejné pozici. Do přípravy jsme daly maximum, můžeme ostatní pozlobit. Budou se nás bát. Vědí, že jsme neprohrály v hale a máme úžasnou sezónu.
Je pro vás velkou výhodou, že jste všechny letošní starty na halových turnajích v Midlandu, Memphisu a Lucemburku proměnily ve vítězství?
Soupeřky se nás budou bát. Řeknou si mezi sebou, že jsme v hale nebezpečné. Snad naše bilance vydrží. Jednoznačně chceme v Istanbulu vyhrát.
Čeká vás v Istanbulu nějaký speciální program?
Los se uskuteční ve čtvrtek na kurtu, v pátek máme pro WTA točit nějaký klip o městě. Ale půjde maximálně o hodinovou akci. Ohlídáme si, abychom se nerozptylovaly. Jedeme přece do Turecka kvůli dvěma víkendovým zápasům.
Nepřijde vám systém pro deblové páry Turnaje mistryň nedůstojný ve srovnání s mužským turnajem, který se hraje ve dvou skupinách po čtyřech párech?
Bereme start v Istanbulu hodně prestižně. I kdybychom vyhrály jediný zápas, půjde o velký úspěch. Jde o vrchol sezóny, jehož systém je daný. Jsem jednou z osmi reprezentantek zastupující hráčky pro jednání s vedením okruhu WTA. Navrhla jsem, aby se hrálo v osmi párech a klasicky na dva vítězné sety, nikoliv na supertiebreak. A s úžasem zjistila, že dosud nikdo takový model neprosazoval. Už od příštího roku se zřejmě bude hrát v osmi párech.
V osudí chybí dvojice sester Williamsových, které vás připravily o triumf ve Wimbledonu a tamtéž jste jim podlehly i při finále olympijského turnaje.
No mně teda chybět nebudou (směje se). Ale vážně. Venus se Serenou hrály jenom vybrané turnaje. Není pochyb, že v případě pravidelných startů ve čtyřhře by v osudí nechyběly. Mají velkou kvalitu.
Už máte jasno, jak se za letošní sezónu odměníte?
Nikam nepoletím (směje se), což je maximální odměna. S přítelem vyrazím na týden do rakouského Söldenu, kde ve stejném termínu bude Klára Zakopalová, Lucka Šafářová či Daniela Hantuchová. Potkáme se na svahu. My si rozumíme i mimo kurt, takže rozhodně nebudeme řešit tenis. Dáme si svařák a párek, zalyžujeme si. A pak mě ještě čeká dámská jízda s Luckou Hradeckou. Zřejmě vyrazíme na tři dny do Berlína.
Nebojíte se na svahu zranění, které by ohrožovalo vaši kariéru?
Nejvíc se o mě strachuje přítel, který pořád říká, že já budu jen odpočívat a lyžovat bude on. Ale třeba trenér Petera mi věří. Říká, že přece umím lyžovat, takže se nic nemůže stát. Jezdím na snowboardu, ale dva roky jsem na něm nestála, takže musím začít opatrně. Každopádně v Söldenu jsou i lázně, tudíž pobyt spojím s rehabilitací a relaxací po sezóně. Prostě na pohodu.
