Hlavní obsah

Děsivá oběť. Horolezec Jaroš si nechá uříznout i zdravý prst, který překáží

Praha

Za normálních okolností by horolezec Radek Jaroš v těchto dnech vyrážel do Pákistánu s cílem přidat do sbírky všech čtrnácti osmitisícovek tu poslední - K2. Trable spojené s amputacemi omrzlých prstů po výstupu na Annapúrnu odložily expedici na příští rok a vše nasvědčuje tomu, že Jaroš bude muset „pod kudlu" ještě jednou: tentokrát se zdravým prstem, který mezi pahýly překáží.

Foto: www.radekjaros.cz

Český horolezec Radek Jaroš.

Článek
Fotogalerie

Rok. Přesně tolik času uběhlo před měsícem od Jarošovy poslední expedice, při níž s Janem Trávníčkem úspěšně vystoupil na vrchol Annapúrny. Bohužel stejně tak dlouho se ale táhnou potíže s omrzlinami nohou, které devětačtyřicetiletý dobrodruh z Nového Města na Moravě v Himálajích utrpěl.

Ještě na přelomu roku Jaroš věřil, že přípravu na K2 stihne, nečekaná nutnost dalšího chirurgického zákroku ale znamenala jistotu přesunu expedice na rok 2014. A potíže neustávají. „Stav prstů na nohách je stabilizovaný, ve smyslu vyléčený. Bohužel se ale stal problémem prsteníček na levé noze, který jediný na levé noze přežil. Mám ho ohnutý a dochází tam ke střihu, trhá se mi kůže. Brání mi to, ozývá se bolest a problémy se přenášejí na celý pohybový aparát," líčil Jaroš na tiskové konferenci Alpy eXtrem Teamu, jehož je také členem.

Než aby Jaroš bojoval s bolestí a diskomfortem, rozhodl se pro nepříjemnou, až děsivou oběť. „Raději obětuju dva články. Jsem smířený a rozhodnutý, že půjdou pryč, že se prst zarovná s ostatními," vyprávěl. Zákrok by měl podstoupit v nejbližší době. „Před měsícem bylo pozdě. Nechce se mi do toho. Ne že bych se bál, ale není čas. Už bych po tom roce trápení chtěl taky trochu žít a tohle bude zase další měsíc neschopnosti, kdy nebudu moct udělat nic," poznamenal s trpkým úsměvem.

"Byl jsem Terminátor..."

V současném stavu ale Jaroš také naráží na řadu limitů. „Tuhle jsem zrovna přemýšlel, jaký jsem byl - nadneseně řečeno - Terminátor. Dovoloval jsem si cokoliv při všech outdoorových aktivitách. A teď je pár prstíků pryč a najednou je ouvej. Vůbec největší problém mi dělá někam dojít. Fyzička je přitom dobrá, ale tohle je překážka. Chůzi se vyhýbám jako čert kříži, všude jezdím autem nebo na kole. V takovém stavu bych nedošel na K2 ani do basecampu," podotkl.

Příští rok ale Jaroš vyhlíží s nezlomným optimismem. Už proto, že se výprava na K2 odehraje nedlouho po jeho abrahámovinách. Sám sice tvrdí, že osmitisícovku nelze dát jako dárek... „Ale před lety, když jsem se potřetí vrátil z K2 bez úspěchu, mi jeden kamarád říkal: ‚Víš co, dej si ji až k padesátinám.' Kdyby to bylo proroctví, bylo by to pěkné," dodal nejúspěšnější český himálajista, který se bude o K2 pokoušet celkově popáté.

Reklama

Související témata: