Orphee des Blins suverénně obhájila vítězství ve Velké pardubické. Váňa ve své poslední steeplechase spadl

Pardubický dostih na 6900 metrů pro šestileté a starší koně se slavným Taxisovým příkopem měl dotaci pět miliónů korun, vítěz získal dva milióny. Z dvaceti koní dorazilo v obtížných podmínkách do cíle 123. ročníku jen šest. Nedokončili mimo jiné Josef Bartoš s Trezorem, všichni irští koně i britský zástupce. Spadl také Josef Váňa mladší z Budapesti.

"Letos to bylo náročnější než loni, protože byly hodně těžké podmínky, a o to si toho víc cením. Je to super," řekl Faltejsek v České televizi.

Orphee des Blins šla stejně jako loni hned do čela a nasadila strojové tempo. "Ona musí mít prostor, ale první dva skoky nebyly podle jejího zvyku, občas to bylo neučesaný. Ale Greg (trenér Wroblewski) z ní udělal super vytrvalce a ona to dokázala," radoval se žokej, který vyhrál s velkým náskokem.

Ostře sledovaný trojnásobný vítěz Tiumen s Váňou jel tradičně dlouho schován v poli a postupně se chtěl propracovat dopředu. "Zas to bylo rozjeté na druhé třetí místo," mínil Váňa. Jenomže na posledním skoku v cílové rovince se Tiumenovi připletl do cesty kůň bez jezdce a Váňa za překážkou spadl. "Tiumen si přidupl a udělali jsme kotrmeleček. Mně se nic nestalo a doufám, že i Tiumen je v pořádku," řekl Váňa, který cílem prošel pěšky.

Váňa se mohl sedm dnů před 61. narozeninami stát nejstarším vítězem dostihu. Amatér Vladimír Hejmovský se v roce 1951 radoval devět dnů před šedesátými narozeninami. To se ale nestalo a po závodu oznámil, že v příštím ročníku už startovat nebude.

U jména Váni staršího tak zůstane zapsáno osm pardubických výher na třech koních. S Železníkem zvítězil v letech 1987, 1988, 1989 a 1991, s Vronským triumfoval v roce 1997 a na Tiumenovi třikrát mezi lety 2009 a 2011.

O tom, že letošní slavná steeplechase bude jeho poslední, se Váňa rozhodl už před startem. "Říkal jsem si ale, že je předposlední, abych nespadl, ale bohužel jsem spadl, takže to byla definitivně poslední. Teď cítím trošku zklamání," uvedl Váňa.

Prakticky už doma v tréninku cítil, že letošní Velká pardubická bude poslední. Jemu už bude jednašedesát a Tiumenovi je dvanáct let. "Věk prostě nezastavíš, ani u toho koně ani u člověka," řekl Váňa. Byl si jistý, že už se nenechá přemluvit. "Řeknu vám, že mě to za těch posledních pět deset let stálo hodně úsilí, abych se udržel fit, a já jsem nechtěl dělat ostudu. A tak holt s tím, že bych ji měl dělat, bych do toho už příští sezónu nešel. Už není ani jedno procento," řekl Váňa rezolutně.

S Tiumenem mohli skončit druzí za suverénkou Orphee des Blins, jenomže na posledním skoku se jim do cesty připletl kůň bez jezdce a Váňa spadl. Do cíle tak šel dnes už legendární žokej celou cílovou rovinku po svých a diváci mu vestoje tleskali.

"Takhle pěšky jsem od poslední překážky ve Velké pardubické do cíle ještě nešel. Bylo to docela na slzy v očích, ale musíme být chlapi," řekl Váňa.

Z pádu vyvázl on i kůň bez zranění a pocty více než 20 tisíc fanoušků si vážil. "Všem děkuji a chtěl bych apelovat, aby přišli, i když Váňa nepojede, protože to za to stojí."

Otázkou je, na koho budou fanoušci chodit, protože Váňa pro ně byl symbolem Velké pardubické. Jeho všichni žokejové poslouchali, k němu vzhlíželi. "Máme hodně kvalitních žokejů a překážkový sport je u nás na velmi vysoké úrovni," sdělil Váňa a jmenoval třeba svého syna Josefa Váňu mladšího, Josefa Bartoše. Dušana Andrése nebo Jana Faltejska, který jezdí ve Francii a Velkou pardubickou vyhrál právě s Orphee des Blins.

Co musejí jeho nástupci udělat, aby získali jeho věhlas? Musejí taky vyhrát osmkrát? Jezdit do šedesáti let? "Kdokoliv z těch kluků může být jednou Váňa," uvedl žokej.

Váňa už nebude jezdit, ale z dostihového sportu nezmizí. Dál bude působit jako trenér, už za týden zamíří na dostihy do Mostu a do Prahy.