Hlavní obsah

Nanking jako Londýn. Mládežnické hry narostly do rozměrů velké olympiády

Michal OsobaSport.czPrávo

Na letišti v Kbelích se spolu loučili jak po vydařeném dětském táboře. Přes únavu po dlouhém přesunu z východočínského Nankingu sálalo z účastníků Olympijských her mládeže nadšení. Vzpomínky na celý život umocňoval osminásobný medailový zisk.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Čeští kanoisté s medailemi na letišti v Praze-Kbelích po příletu z Olympijských her mládeže v Číně. Zleva bronzová Amálie Hilgertová, stříbrná Martina Satková a bronzový Kryštof Hájek.

Článek

Sportovní událost, která byla při svém uvedení v život trochu posměšně označována jako dětské hry, se při svém druhém ročníku rozrostla v netušené rozměry. Až se Mezinárodní olympijský výbor trochu zalekl pompéznosti celé akce.

„Velice se přiblížila dospělým olympijským hrám. V Číně nachystali podmínky, že se mladí sportovci mohli cítit jako v Londýně,“ mohl srovnávat šéf české výpravy v Nankingu Martin Doktor.

Zahájení hezčí než v Soči

Šestimiliónový Nanking přivítal 3400 sportovců do 18 let z 204 zemí. A nechybělo nic z „velké“ olympiády: medaile, oheň, slavnostní ceremoniály. „Ze závěrečného jsme museli utéct, abychom stihli letadlo. A zahajovací se mně osobně líbil víc než v Soči,“ říká Doktor.

Pár rozdílů by se ale našlo, především v atypických disciplínách. Medaile vybojovali třeba čeští cyklisté ve štafetách složených ze závodu na silnici i v terénu, vodní slalomáři zase místo divoké vody museli vzít zavděk speciálním závodem na klidné vodě.

„Seskočili jsme z rampy, objeli čtyři bójky, udělali eskymácký obrat a zase jeli kolem bójek zpátky,“ popisuje stříbrná vodní slalomářka Martina Satková.

Suvenýry i kamarádi

Bývalý úspěšný kanoista Doktor svým nástupcům rozhodně nezáviděl. „Jednotlivé federace byly vyzvány, aby udělaly trochu jiný formát soutěží. Některé tak učinily, jiné ne. Já bych byl spíše pro, aby se i program blížil více klasickým olympijským hrám,“ říká Doktor.

Další odlišností byl bohatý doprovodný program. Sportovci museli v dějišti být po celou dobu her, absolvovali různé semináře a akce zaměřené na vzdělávání a propojení mezi národy i sporty.

„Prošla jsem stánky jednotlivých zemí, kde jsme získali suvenýry a mohli si vyzkoušet různé aktivity. Celé to byl neuvěřitelný zážitek, mám zase pár nových kamarádů,“ pochvalovala si Michaela Hrubá, která si přivezla bronz ze „své“ výšky i netradiční závěrečné štafety na 8x100 m složené napříč zeměmi i disciplínami. „Tam rozhodovalo i štěstí, když někdo do týmu dostal třeba koulaře vážícího 120 kilo, moc nadějí na úspěch neměl," věděla.

Reklama

Související témata: