Článek
A to jeho vystoupení v ázerbájdžánské metropoli rozhodně nebylo žádným výbuchem. Jenže v souboji o zlato podlehl svému neoblíbenému soupeři Henku Grolovi a po dvou evropských zlatech tentokrát bral „jen“ stříbro.
Grola chce potkat znovu
A v Krpálkovi hned doutnala touha po odplatě. „S Grolem bych se určitě chtěl prát znova. Prohrál jsem s ním hodněkrát, příště už bych snad neměl, i když je to nepříjemný soupeř,“ říká o nizozemském sokovi.
Příležitost k vendetě by mohl dostat za tři týdny na světovém šampionátu v kazašské Astaně nebo ještě lépe za rok v Riu.
„Pomalinku cítím, že olympiáda se blíží, i když ten rok bude hodně dlouhý. Ale všechno už směřuju k Riu, tam přijde ta nejdůležitější soutěž,“ říká s vědomím, že olympijské zlato je posledním velkým úspěchem, jenž mu chybí ve sbírce. Při své premiéře pod pěti kruhy v Londýně skončil ve čtvrtfinále.
V Riu už se vyzná
Rio pro čtyřiadvacetiletého judistu není neznámou, v Brazílii vybojoval před třemi lety světový bronz. „Nemám problémy, když někam jedu a peru se tam poprvé, ale určitě je příjemnější, když zamířím někam, kde už jsem byl,“ těší se.
Na dějiště olympiády má navíc krásné vzpomínky spojené nejen se souboji na tatami. „Byli jsme u sochy Ježíše, podívali se na pláž Copacabana, všechno se mi líbilo. A kriminalita? Myslím, že už to tam pomalinku zvládají, když jsme tam byli my, nebylo to tak hrozné,“ hlásil Krpálek, byť od metrákového svalovce by se případní násilníci určitě raději drželi dál.
