Článek
„Jen jsem seděl na střídačce a koukal,“ popisoval své pocity, když se medailová vidina nenávratně ztrácela v dáli. „Smutek asi přijde později,“ vykládal hvězdný forvard, jehož brzdila bolest krku. „Kdyby to byl jen krk, bylo by to dobré. Ale teď už je to jedno,“ mávl rukou Jágr.
Byl hodně rozladěný, brzký konec účinkování na turnaji skousával jen těžko. „Ale horší by bylo, kdybychom prohrávali třeba 0:5 po první třetině a museli to dohrát, to člověka zničí daleko víc. Takhle se aspoň hrálo až do konce,“ vyprávěl.
Viděl, že na cestě k medaili nestály českému týmu nepřekonatelné překážky. „To rozlosování jsme měli výborné, takové těžko někdy budeme mít,“ přikyvoval útočník s osmašedesátkou na dresu.
Budoucnost zatím neřeší
Svoji budoucnost příliš řešit nechtěl. „Je brzo. Teď se seberu a odletím do Omsku, kde musím dokončit sezónu. Pak se rozhodnu, co dál,“ nastínil.
„Jardovi je 38 let, udělal toho pro náš hokej strašně moc. Ale je to těžké, měl problémy s krkem a zády, k tomu třísla,“ měl kouč Vladimír Růžička pochopení pro případnou Jágrovu definitivní rozlučku s reprezentací.
Další vývoj olympijského turnaje už útočníka nechá chladným. „Je mi to jedno, i když pro diváky to asi bude zajímavé. Ale ve finále se podle mě střetne Amerika s Kanadou, tak půjde severoamerický hokej zase nahoru,“ pousmál se.
/sob/








