Hlavní obsah

Největší český talent sní o MotoGP. Hlavu si čistí u kytary

Má talent, dokonce tak velký, že v Česku prý větší není. Tvrdí to alespoň bývalý vynikající motocyklový závodník Lukáš Pešek. Naděje českého motocyklového sportu Ondřej Vostatek se pomalu hlásí o slovo a posouvá se v kariéře výš a výš. Jednou by chtěl závodit v prestižní MotoGP. „Ale tenhle cíl mají asi všichni kluci," směje se Vostatek, který kromě Česka trénuje velmi často také ve Španělsku.

Foto: Archiv Ondřeje Vostatka

Talentovaný závodník Ondřej Vostatek by si rád jednou zajezdil v MotoGP.

Článek

Dnešní sport nabízí malým klukům spoustu možností, vyhrává u nich třeba florbal. Vážně jste chtěl od malička závodit na motorce?

Na začátku mě zajímaly motorky, tedy spíš jejich vzhled a zvuk. Ale chtěl jsem si to vyzkoušet. K šestým narozeninám jsem dostal prvního minibika a v tu chvíli jsme začali trénovat. Tam mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že bych mohl třeba závodit. V té době jsem totiž dělal řadu dalších sportů, jako ostatní kluci. Hrál jsem fotbal, bruslil jsem.

Jaká byla reakce doma, že jste si vybral zrovna motocyklový sport?

Máma se o mě na začátku občas bála, ale táta souhlasil hned, protože mě to zajímalo a bavilo mě to.

Vzpomenete si, jaké to bylo po prvním závodě. Věděl jste hned, že tenhle sport je pro vás ten pravý?

V prvním závodě jsem byl třetí, nejsem si úplně jistý, že jsem si hned řekl, to je ono. To přišlo spíš až po prvním vyhraném závodě na Masarykově okruhu v Brně na minibikové dráze.

Stihnete si užívat i těch obyčejných radostí jako ostatní kluci ve vašem věku?

Určitě dělám stejné věci jako ostatní kluci, občas vyjedeme na kole, nebo si před školou zahrajeme fotbálek. Nejvíc si vyčistím hlavu u počítače a u kytary, když jsem naštvaný třeba kvůli známce ve škole, tak si hlavu vyčistím na tréninku.

Foto: Archiv Ondřeje Vostatka

Talentovaný Ondřej Vostatek v akci.

Úspěchy přibývají. Momentálně ve Španělsku jezdíte MS juniorů v Moto3, kde jste druhý nejmladší. Jak jste spokojen s výsledky?

Zatím mám za sebou pět závodů, dva na mokru, tři na suchu. Nejvíc se mi povedla asi Valencie. Tam jsem byl konkurenceschopný. Málem jsem dosáhl i na body. Ale na mokru jsme se,nemohli trefit do ideálního nastavení. Motorka v této kategorii je pro mě zatím opravdu tvrdý oříšek a zvykám si. Máme omezené testování, takže pro mě jako nováčka je to těžký v první sezoně, ale počítali jsme s tím.

Jaký cíl jste si v závodní kariéře vytyčil?

Chtěl bych být mistrem světa v MotoGP, to má ale asi každý motorkář (směje se).

K tomu je třeba pracovat nejen na vašich výkonech, fungovat musí i všechno okolo. Kdo všechno vám pomáhá, aby vše běželo jak má?

Mám kondičního trenéra, pak mám sportovního psychologa, se kterým jsem v kontaktu, kdybych byl třeba nervózní, tak to s ním můžu pořešit. Pak je tu Lukáš Pešek, s kterým trénuji. V týmu mám i dva mechaniky. Jednoho telemetristu a jednoho podvozkáře.

Někde jste řekl, že na vaší kariéře maká celá rodina. Co si pod tím mám představit?

Podpora celé rodiny je samozřejmě strašně moc důležitá Sestry mi fandí, máma píše tiskové zprávy a táta na ten cirkus shání peníze a sponzory. Takže bez nich by to nešlo.

Zkuste popsat, jak vypadá váš program během všedního dne doma v Česku?

V pondělí jdu do školy, pak mě čeká fitko s kondičním trenérem. V úterý a ve čtvrtek mám osm hodin ve škole, takže po ní spíš udělám nějakou rovnováhu, zajdu si na kolo, sjedu si nějaký downhill, schody, věnuji se lehkýmu triálku. Ve středu pak mám znovu kondiční trénink. V pátek si jdu zatrénovat k Lukášovi Peškovi. V sobotu plním úkoly, které mám od kondičního trenéra, nebo si jdu prostě jen zaběhat. V neděli se pak chystám do školy, bez toho to nejde.

Když trénujete a závodíte ve Španělsku, tak je to asi jednodušší, že?

Tam se spíš víc věnuji motorkám a jsem v kontaktu se svým kondičním trenérem, občas od něj dostanu něco za úkol.

Kolik času trávíte tady v Česku a kolik ve Španělsku?

Ve Španělsku jsem tak přes kolem 130 dní v roce včetně závodů a v Česku zhruba stejně.

Padlo tu jméno Lukáše Peška, který závodil na nejvyšší úrovni. Jak jste se k němu dostal?

Poprvé jsme se setkali, kdy mi bylo asi sedm, tenkrát jsme potrénovali, poradil mi, co a jak dělat a nedělat. Vždycky když jsem měl nějaký jezdecký problém, měli jsme při závodech pocit, že je něco potřeba, bylo fajn, že se na Lukáše dalo vždycky obrátit a chtěl mi pomoct. On má motoškolu v Radotíně. Začalo to tak, že bylo třeba potrénovat posez na motorce. A protože se během zimy nedá v Česku moc trénovat, začali jsme jezdit spíš do Španělska. Využili jsme té příležitosti a od té doby spolu často trénujeme pokud se mi to nějak nekříží se závody .

Na čem s ním nejvíce pracujete a už jste ho na tréninku někdy porazil?

Nejvíc asi na posezu na motorce a taky na stopě. Má zkušenosti, které sám prožil v MS. Je super, že mi umí vždycky odpovědět. A jesti jsem ho už porazil? Většinou se na motorkách stíháme. (směje se)

Reklama