Článek
Vedly jste o pět gólů, ještě dvě minuty před koncem o čtyři. Jak skousáváte takovou porážku?
Je to strašná, fakt strašná škoda. Ale to asi není správné slovo. Prostě jsme si to, jak to říct slušně, pokazily.
Rozhodovala v závěru psychika? Švýcarky si začaly věřit a najednou jim do branky spadlo vše.
Určitě, hnala je výborná atmosféra. Ale musíme si přiznat, že tohle je naše selhání. Na to se nedá říct nic jiného.
Čemu ho přičítáte?
Všechny švýcarské góly byly v podstatě stejné. Ani se na ně nemusely nadřít, jenom daly krosovou přihrávku přes brankoviště a nějakým způsobem to se štěstím dokleply.
Přiznejte, napadlo vás za stavu 6:1, že se dá zápas takhle ztratit?
Upřímně, čekala jsem, že dají jeden dva góly, ale ne že dají šest… I před prodloužením jsem věřila, že jsme jim daly jen čuchnout a dovedeme to do vítězného konce. To se bohužel nestalo.
Označila byste nějaký z gólů soupeřek za zlomový?
Myslím, že hned ten třetí, co padnul podle mě z brankoviště. Ten byl asi zásadní, dostal je na koně, pak už se to s námi vezlo a dopadlo to katastrofálně.
Přitom jste dvě třetiny dominovaly, proč jste se v závěru už nedostaly ke své hře?
Myslím, že to bylo hlavně o té psychice. Naše hra měla být stejná jako na začátku, říkaly jsme si to. Jak to dopadlo, jste sami viděli. Švýcarky se chytly, začaly tomu věřit a my se z toho úplně podělaly… Přitom holky skvěle bránily celých 58 minut, já ani neměla tolik práce. Škoda, že to nevydrželo ještě o dvě minuty déle, byly bychom v pohodě ve finále.
