Hlavní obsah

Na lenost není čas. Každý kompromis je v NHL potrestaný, říká český gólman, který ohromil Colorado

Denver/Praha

V Rusku mu slibovali fůru peněz, Pavel Francouz ale nabídkám odolal a vydal se probádat za oceán, jestli by obstál i v NHL. Po sezoně na farmě začal letos jako dvojka mezi tyčemi Colorada a po pár zápasech bylo jasné, že Avalanche trefili jackpot. Devětadvacetiletý gólman parádně zúročuje zkušenosti, které nabral v reprezentaci i v KHL.

Foto: Graham Hughes, ČTK/AP

Pavel Francouz si připisuje další důležitý zákrok.

Článek

Od začátku sezony se toho vám i celému týmu Colorada přihodilo tolik... Nepřipadáte si trochu jako ve zrychleném filmu?

Je pravda, že to utíká hrozně rychle, jak je hodně zápasů a cestování. Máme necelé dva týdny do Vánoc a mně to připadá, že jsem před dvěma týdny přiletěl. Stala se toho spousta. Mikko Rantanen byl dlouho zraněný, kapitán Landeskog chyběl nějakých šest týdnů. Byl to určitě velký test pro tým i hráče, co přišli z farmy. Ale obstáli v něm všichni. Týmu se dařilo sbírat body a ukázalo to velkou sílu našeho jádra.

A taky fazónu Nathana MacKinnona, který hraje fantasticky, že?

U nás dokáže i třetí a čtvrtá lajna soupeři zatopit. Ale MacKinnon byl ve všech zápasech ten, který nám ukázal cestu a vzal to na sebe. Suverénně je to náš nejužitečnější hráč.

Pořád jste ještě překvapený z toho, jaká je NHL jízda? Že je všechno o rychlosti a bruslení.

Neřekl bych, že jsem si zvyknul, ale člověk se už tomu tolik nediví. Snažím se na to adaptovat. Teď už mi to tempo přijde normální, ale zároveň si plně uvědomuju, že se to všechno děje v nejvyšší možné rychlosti. Člověk si musí zvyknout.

Ani vám se nevyhnulo zranění, když do vás ve Winnipegu napálil Mark Scheifele. Dalo se střetu podle vás nějak zabránit?

Koukal jsem na to, protože mě zajímalo, co se tam přihodilo. V té situaci jsem se soustředil na puk a pak se mi najednou úplně zatmělo, když do mě soupeř narazil. Asi to nebyl faul, myslím si, že náš obránce ho tam trochu nasměroval. Ale Scheifele tam šel v pozici, že mu muselo být jasné, jak to může dopadnout. Neměl snahu se vyhnout a pak už ani nebylo jak.

Omluvil se?

Hned říkal, že nechtěl, ale já ani naštvaný nebyl. Hraje se to v rychlosti, podobné situace se stanou a vyšlo to na mě. Já měl štěstí v neštěstí, že to nemělo velké následky a mohl jsem být za deset dnů zpátky.

Čím jste si při zranění prošel?

Hned po tom úrazu jsem dělal test, který ukázal, že nejsem v pohodě a mám otřes mozku. Z toho vyšetření se pak vychází, když se chcete vrátit. První dva dny jsem měl velké bolesti hlavy a hodně jsem spal. Největší problém byla ale krční páteř, která ten náraz odnesla nejvíc. Naštěstí máme v klubu výborného fyzioterapeuta, který mě rozhýbal a během čtyř dnů mi to dal původního stavu. Pak i bolest hlavy polevila a docela rychle jsem se cítil dobře. Následně jsem musel projít těmi formalitami, udělat znovu testy. A ukázalo se, že už problém není.

Nebál jste se při návratu, že by se to mohlo přihodit znovu?

V tom prvním zápase po návratu byl jeden moment, kdy se na mě někdo řítil a měl jsem takový pocit, že jsem ztuhnul... Ale pak jsme si to srovnal v hlavě, že tomu člověk prostě nemůže zabránit a teď věřím, že už se to nestane. Spíš mám starost o to, abych nedostal gól a zabránil akci, než abych přemýšlel, že na mě někdo spadne nebo do mě narazí.

Fanoušci Colorada si vás velice rychle oblíbili. Na sociálních sítích je to samé Frankie sem, Frankie tam. Už se to projevilo nějak i v reálném životě?

To vůbec. V Coloradu mají lidi hokej hodně rádi, ale pořád je to až třetí sport v pořadí oblíbenosti. Denver je hrozně veliký. Naše největší hvězdy lidi poznávají, ale mě ne. Stalo se mi jen jednou, že jsem si šel vyzvednout řidičák a úředník se ptal, jestli vyhrajeme pohár. Já chvíli nerozuměl, kam tím směřuje. Až pak jsem si uvědomil, že se ptá na hokej. To byla ale výjimka.

Foto: David Zalubowski, ČTK/AP

David Kaše ve velké šanci před Pavlem Francouzem neuspěl.

Ondřej Pavelec byl pro zámořské televizní komentátory celou kariéru ‚Pavelek', Tomáš Vokoun zase ‚Vokhůn'. Vás se ale naučili vyslovovat poměrně precizně. Radil jste jim?

Místní reportéři mi nejdřív říkali 'Frenkůz' a přišli se zeptat, jestli je to tak správně. Když jsem jim to vysvětlil, tak přišli s variantou 'Frensůz'. Letos se šli ujistit, jestli je to správně a nakonec se dobrali k tomu, že moje jméno vyslovují výborně Francouz... Ale já jim hned říkal, že mi nevadí ani ten 'Frenkůz', to mi přišlo docela fajn.

Vokoun i po deseti letech v NHL tvrdil, že kdyby si na chvilku myslel, že už se nemusí ničemu přiučit, velice rychle by pohořel. Souhlasíte?

To můžu podepsat. Pořád musím studovat hru, sledovat s trenéry video, spoustu detailů. Když jako gólman uděláte něco jen napůl, tak většinou dostanete gól. Každý kompromis je v NHL docela rychle potrestaný. Na lenost není čas. Musíte se držet plánu.

V nejsledovanějších statistikách patříte mezi top 10, čekal jste to?

Hokej není individuální sport. Závisí na tom, jak hrají spoluhráči před vámi. Jedno je propletené s druhým. Taky jsem neodchytal nějak velkou porci zápasů. Nedávám tomu zase takovou váhu.

Foto: David Zalubowski, ČTK/AP

Levé křídlo Devils, Jesper Bratt (vpravo) se snaží překovat brankáře Francouze - neúspěšně.

Daří se vám i díky tomu, že jste šel za moře s praxí z reprezentace a velkých turnajů?

Hlavně mi hrozně moc dalo Rusko, kde to bylo náročné psychicky. Tam mě to zocelilo mentálně. Když jsem tady jako druhý gólman, jdu do branky třeba jednou za týden a určitě mi pomáhá, že mám něco za sebou, i když v jiných soutěžích. Člověk je zkušenější a ví, jak se zachovat. Že jsem na začátku tolik nechytal, jsem se snažil brát pozitivně. Říkal jsem si, že jsem odpočatý fyzicky a mentálně, než abych naříkal, jak se to bude vyvíjet.

Sledují v Čeljabinsku, kde jste působil, vaše výkony v NHL?

Jsem v kontaktu s trenérem brankářů a ten mi psal, že mi fandí na dálku. Lidi z managementu klubu se občas ozvou a jsou rádi, že jsem v NHL. Někdy se mi po Čeljabinsku docela zasteskne, po těch lidech, ke kterým jsem měl docela blízko, ale šel jsem prostě touhle cestou.

Teď už máte za sebou i zápasy proti nejslavnějším klubům historie: Chicagu, Bostonu, Montrealu. Kde to na vás udělalo největší dojem?

Pro mě byl výjimečný zápas v Montrealu. Vždycky to byl můj oblíbený tým, měl jsem hodně rád gólmana Price. Sice proti mně nechytal, ale na tom ledě to bylo i tak výjimečné. I kluci mi říkali, že ta aréna má zajímavou atmosféru. Byl to zážitek jak blázen.

Čeští fanoušci jsou unešení z toho, co předvádí David Pastrňák. Jak působil na vás?

Bylo vidět, jaký tady má Pasta respekt i třeba u mých spoluhráčů. Když jsme se na zápas s Bostonem připravovali, tak jsme se chystali vyloženě na něj. Mně to bylo v tu chvíli i příjemné, že patří k té nejužší špičce NHL. Když pak byl na ledě, tak to vždycky smrdělo... My měli štěstí, že zrovna nehrál Bergeron, Bruins nebyli v plné síle, což nám pomohlo.

Během sezony jste ještě nezažil vyloženě nepovedený zápas. Mrzel vás přesto nějaký?

V každém utkání má člověk pocit, že mohl udělat něco víc. Mrzela mě prohra doma s Anaheimem, kdy jsme měli bodovat a nesedlo nám to jako týmu. Před pár dny jsme zase hráli divoký zápas s Calgary a skončilo to 4:5 v prodloužení. Ale brali jsme bod, tak jsem se v tom moc nehrabal. Jen jsme si k tomu s trenérem gólmanů řekli pár věcí jako vždycky.

A kdy jste měl vyloženě dobrý pocit, že jste body vychytal?

Právě v Montrealu to nebylo špatné. Oni měli ve třetí třetině obrovský tlak, ale nepodařilo se jim vyrovnat. Tam jsem cítil, že jsem nějakými zákroky pomohl k výhře.

Foto: Sergei Belski, Reuters

Hokejisté Colorada se radují z vítězství nad Calgary.

S Petrem Mrázkem z Caroliny a Davidem Rittichem z Calgary teď oživujete za mořem českou brankářskou tradici. Řada mladých českých gólmanů je navíc v AHL, máte z toho dobrý pocit?

Tři gólmani v NHL je takový standard. Od dob Dominika Haška bylo vždycky koho sledovat. Byli tu Vokoun, Pavelec, Michal Neuvirth, pak už Mráza. Já jsem jenom rád, když se klukům daří.

Neříkáte si teď po dobrých zkušenostech, že jste mohl za oceán vyrazit o něco dřív?

Spíš si myslím, že všechno se dělo z nějakého důvodu a mělo svou logiku. Postupně jsem se dostával dál a dál. Já věřím, že kdybych do NHL šel mladší, nebyl bych takhle připravený.

Pavel Francouz v brance Colorada
Zápasy: 14
Od začátku: 12
Minuty: 745
Výhry: 9
Průměr gólů: 2,26 (7. v NHL)
Úspěšnost zákroků: 93,2 % (5.)

Reklama

Související témata: