Článek
„Jsem za pozvánku moc rád. Vždycky, když můžu být účastníkem akce mezi tak úspěšnými sportovci, je to pro mě obrovská čest a odměna na konci roku,“ vyznal se na videu, které ke slavnostními vyhlášení natočil. Po posledním turnaji roku v Číně stihl rehabilitace se zády, besídku syna Tondy ve školce a v pátek už se hodí do gala.
Žádný judista se nestal mistrem světa ve dvou nejtěžších hmotnostních kategoriích, ani se v obou nevyšplhal na čelo světového žebříčku. Než přišla Krpálkova éra. Poté, co vládl váze do 100 kg, letos naplno zazářil i mezi nejtěžšími judisty.
Nemohl si vybrat ikoničtější místo pro svůj velký triumf. Po téměř osmiminutovém finálovém maratonu stál Krpálek s rukama nad hlavou uprostřed historické haly Budokan v Tokiu. Podruhé v kariéře vyhrál mistrovství světa, poprvé v nejtěžší hmotnostní kategorii.
V Japonsku znamená judo víc než jen sport. Je filosofií i předmětem školní výuky, zasvěceny jsou mu celé univerzity. Ale když skončila bitva o nejprestižnější titul v kategorii nad 100 kilogramů, zaplněná hala postavená pro olympijské hry v roce 1964 tleskala osmadvacetiletému pořízkovi z Jihlavy, jenž ve finále udolal domácího oblíbence Hisajošiho Harasawu.
„Krásný pocit. Jeden z nejhezčích v kariéře, hned po tom na olympiádě,“ vykládal Krpálek, jenž do nejvyšší hmotnostní kategorie přešel po triumfu na hrách v Riu.
„Pro mě byl tenhle turnaj fakt obrovská motivace. Být mistrem Evropy i světa ve dvou kategoriích, navíc vyhrát tady v Budokanu,“ říkal s pokorou k místu, které je pro judisty takřka posvátné. Zvlášť pro Krpálka, který se chce učit od nejlepších, a tak v Japonsku během kariéry absolvoval už přes tři desítky tréninkových kempů a turnajů.
„Od juniorů, když jsem tu byl v sedmnácti bitý od Japonců, jsem si v duchu říkal, že snad jim jednou vrátím, jak jsem tu trpěl. Japonci pro mě vždycky byli velká motivace, předvádí nádherné judo. A když pak porazíte i toho nejlepšího, to je úžasné, kór u něj doma,“ hřálo Krpálka po finálové šichtě s Harasawou, kterou v prodloužení rozhodla napomínání.
K pocitu dokonalosti mu chybělo jediné, aby na své spanilé jízdě za titulem hodil na tatami devět let neporaženého Teddyho Rinera. Francouz se svými starty šetří a šampionát vynechal. Při obou dosavadních soubojích judistických titánů měl ale navrch.
Ten klíčový je však očekáván až příští rok. Na stejném místě, tedy v Budokanu, jen ve hře bude místo světového zlata to olympijské. „Udělám vše proto, abych i příští rok zakončil nejkrásnějším kovem,“ slíbil Krpálek, který do olympijské sezony vstoupí díky druhému místu na prosincovém turnaji Masters v Číně na pozici světové jedničky.
