Článek
Byla to nejnáročnější sezona, kterou jste v Litvínově za posledních pět let od ukončení hráčské kariéry zažil?
Zcela určitě. Vždyť do posledního zápasu jsme nevěděli, jestli extraligu v Litvínově zachráníme. Musím přiznat, že s mou psychikou to pořádně zacloumalo. Půlku sezony jsem špatně spal, protože jsme nehráli dobře. Věděl jsem, že mám za to velkou zodpovědnost. Donekonečna jsem se ale snažil nepřipouštět si, že by to taky mohlo dopadnout katastrofálně.
Dařilo se vám na hokej alespoň chvíli nemyslet a vyčistit si hlavu?
To se absolutně nedalo. Když klub milujete a máte k němu tak úzkou vazbu, jako mám já, nedá vám to spát. Pořád jsem si opakoval, že musím vytrvat až do konce a věřit.
Richard Jarůšek a Jiří Šlégr na tréninku Litvínova.
Nepropadl jste ale někdy pesimismu?
Jsem zastáncem toho, že takhle by se nemělo přemýšlet. Protože když začnete myslet na černé scénáře, akorát jim jdete naproti.
Sezonu jste nakonec posledním zápasem s Kladnem zachránili a odsoudili k sestupu právě Rytíře. Stačil jste si bezprostředně po zápase říct něco s jejich hrajícím majitelem Jaromírem Jágrem, vaším někdejším spoluhráčem z Pittsburghu a reprezentace?
Nemluvili jsme spolu, pro Jardu by to muselo být strašně nepříjemné. Když sestoupíte, v tu chvíli nechcete mluvit ani se svým kamarádem. Stejně bych mu v tu chvíli neměl co říct, sestup nikomu nepřeju.
Vyčítáte si zpětně, že jste do sezony šel nejen jako generální ředitel Litvínova, ale i jako jeho hlavní trenér?
Jsem přesvědčený, že časově by obě funkce šly skloubit, já ale neměl zkušenosti, abych jako trenér přesvědčil zejména zkušené hráče o dodržování věcí, na kterých jsme se domluvili. Měl jsem si víc stát za tím, aby k týmu přišel zkušený trenér. Proto jsem v průběhu sezony odstoupil, i když napoprvé v říjnu vedení klubu mou rezignaci nepřijalo a došlo na to až v listopadu.
Jaromír Jágr se po prohře Kladna zdraví s litvínovskými hráči.
Trefou do černého naopak byly příchody útočníka Pospíšila a obránce Moravčíka krátce před lednovou uzávěrkou přestupů...
Přivádět nové hráče v rozjeté sezoně, zvlášť ty z jiných soutěží, jako tomu bylo u Pospíšila, s sebou přináší spoustu otazníků. U Pospíšila bylo příjemné zjištění, že pořád dokáže hrát na vysoké úrovni. V závěru sezony byl jedním z našich nejdůležitějších hráčů.
A Moravčík?
Věděl jsem, že je to velice dobrý obránce, že ne náhodou je členem národního mužstva. Teprve jeho příchodem jsem ale poznal, jak opravdu velký hráč to je. Dlouho jsem neviděl takhle komplexního obránce, byl pro nás největším přínosem sezony. Smekám před ním, nebude ale jednoduché ho nahradit.
Přemýšlel jste, proč se Litvínovu od historického zisku titulu v roce 2015 nedaří navázat na tehdejší výkony?
Přemýšlíme o tom pořád dokola. Už tři sezony jsme nebyli v play off, i když se pořád snažíme přivádět nové a hlavně zkušené hráče.
Není to právě ten problém?
Myslím, že to budeme muset změnit a otočit v tom smyslu, že je třeba se přiklonit k trendu mladších bruslivých hráčů. Tak, jak to v této sezoně ukazovaly Karlovy Vary. Měli bychom se vydat podobnou cestou.
Jak velkou obměnou tedy bude muset kádr v létě projít?
V momentální době ani nevíme, jestli příští sezona začne podle plánu v září. Rozhodně to ale není tak, že bychom nekonali. Naopak o kádru pro další sezonu přemýšlíme, tvoříme ho. Je to ale složitější, protože si pokládáme spoustu otázek, co vlastně bude.
Zůstane u mužstva trenér Kýhos?
To je další otázka. Musíme se rozhodnout, pro co se vlastně přikloníme. Jestli k trenérům, kteří dokončili poslední sezonu, nebo se rozhodneme jít jinou cestou. Jde o komplexní záležitost, nejde řešit odděleně hráče a trenéry. Musíme si říct, jakou se chceme vydat cestou. Momentálně se na takové rozhodnutí připravujeme.
Vladimír Kýhos.
Po posledním zápase sezony s Kladnem jsem měl z trenéra Kýhose pocit, že by rád pokračoval...
Taky jsem to zaregistroval, ještě jsem se ale s Vláďou Kýhosem nesešel. A to právě kvůli tomu, že jako klub připravujeme koncept, kterým se chceme vydat.
