Hlavní obsah

Křepčil radostí. Přemohl Rusa a třásl si rukou s Brežněvem, zlato ale nakonec v nouzi prodal

Praha

Nebývalý gejzír radosti z něj tryskal po boji, pamětníci si to jistě dobře vybaví. Velkolepé chvíle tehdy zažíval Ota Zaremba. Mohl si dojít pro olympijské zlato za úspěch ve vzpěračské soutěži v Moskvě. Domácímu favoritovi vypálil rybník. Od jeho triumfu, ale třeba i od skvělého tažení československých fotbalistů k vítězství je to právě v těchto dnech čtyřicet let.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Ota Zaremba na archivním snímku ze slavnostního vyhlášení ankety Sportovec roku 2018.

Článek

„Sověti mě neznali. V Česku jsem sice vyhrával, ale záměrně jsem do závodů nedával všechno. V Moskvě byl jasný favorit Igor Nikitin,“ připomínal Zaremba taktiku před památným bojem před časem pro Aha.

Sovětská dvojka Nikitin v nové olympijské hmotnostní kategorii do 100 kilogramů nahradil Davida Rigerta. Sověti chtěli ovládnout co nejvíce kategorií a esa se snažili co nejdůmyslněji rozprostřít.

Zaremba získal už v trhu na Nikitina výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok a ve vítězném tažení pokračoval i ve své jinak slabší disciplíně – nadhozu. Postupně dostal nad hlavu 205, což byl v tu chvíli jeho osobní rekord, 210 i 215 kilo. A protože Nikitin na 220 kg selhal, senzace byla na světě.

Co tomu předcházelo? Než šel do boje, nechal se uspat psychologem. „Pomocí hypnózy. Najednou se mnou klepali a řekli, že jdu závodit. Někdo se holt hecoval a já se potřeboval uklidnit,“ popisoval dále Zaremba chvíle, o nichž se mu i zdává. „Vracím se pořád do toho sálu a vidím tu činku. Je to krásný pocit.“

Přišly další momenty, které mu nikdy nevymizí z paměti. Večer po vítězství si rukou potřásl s Brežněvem (tehdejším generálním tajemníkem sovětských komunistů). „Pozval nás na recepci. Radost z mého vítězství neměl,“ dodal silák.

Jak vypadal návrat vzpěračského šampiona? „Na letišti v Ostravě čekal trabant, který nás odvezl do kulturního domu města Havířova na oficiální přijetí s primátorem,“ vzpomínal po letech se smíchem Zaremba, který si prý ale jinak užil slávy dosyta. „Jen takové peníze tam tehdy nebyly,“ zalitoval. Za prémie si pořídil škodovku.

Ve své době patřil k nejpopulárnějším sportovcům Československa. Bojkot olympiády v Los Angeles v roce 1984 ho možná připravil o další úspěch. „Dozvěděli jsme se o postoji svazu na soustředění v Rakousku. Hodně jsem se tehdy opil,“ vybavil si. „Tím rozhodnutím mě straníci připravili o medaili.“

Později přišly další potíže, kvůli zdravotním problémům a nedostatku finančních prostředků se octl v horších časech. Zdraví někdejšímu světovému rekordmanovi, který letos oslavil 63. narozeniny, komplikuje život dodnes.

Kariéru ukončil právě kvůli zdravotním problémům v roce 1987 a přes pozdější přiznání k užívání podpůrných prostředků ale odmítá, že by za potížemi byl doping. „Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky,“ řekl snad jediný olympijský vítěz v historii, který se dobrovolně přiznal k dopingu.

„Řekl jsem, že člověk, který váží sto kilogramů, nemůže bez pomocných látek zvednout nad hlavu dvě stě kilo a více. Když se mě ptali, zda jsem užíval zakázané látky, tak jsem neměl důvod lhát. Nikdy nelžu,“ vyjádřil se kdysi.

Po konci kariéry nastoupil vyučený důlní zámečník na šachtu, po odchodu z dolu zasklíval okna, pracoval v bezpečnostní agentuře a pustil se i do podnikání, avšak neuspěl. Po vážné autonehodě v půli 90. let žil jako nezaměstnaný jen z částečného invalidního důchodu. Olympijské zlato nakonec prodal. V roce 2010 vstoupil do Dělnické strany sociální spravedlnosti, za niž neúspěšně kandidoval ve volbách. Nějaký čas vedl v Horní Suché vzpěračskou školu.

Reklama