Hlavní obsah

Mám problém, přiznal si. Teď získal medaili, kterou si ale na krk musel věšet sám

Michal OsobaSport.czPrávo

Dvojitý zásah! Kanoista Lukáš Rohan měl v pražské Troji hned dvojí důvod k oslavě. Ke stříbrné medaili přidal i jistotu olympijské nominace a může tak navázat na svého otce Jiřího, dvojnásobného stříbrného olympijského medailistu. Slavnostní vyhlášení ale bylo hodně atypické, podívejte se v následujicím videu.

Kanoista Lukáš Rohan si na pražském ME vedle stříbra vyjel i olympiáduVideo: Sport.cz

 
Článek

Co vás těší víc?

Spíš jsem rád za tu medaili, protože jsem dopředu říkal, že to tu beru spíš jako mistrovství Evropy než olympijskou nominaci. Soustředil jsem, abych se dostal do finále a tam zajel top jízdu, na kterou jsem dlouho trénoval. Úplně se mi to nepovedlo, což mě trošku mrzí, ale jsem rád, že to stačilo na medaili.

Hodně se i ve finále kazilo…

Trať byla hodně těžká, zvlášť pro nás singlíře. Kajakáři to projeli, mají list na každé straně, ale pro singlíře je těžké se vejít do branek, které jsou přesazené a blízko u sebe. Tomu odpovídaly dotyky ve finále, tak můžu být rád, že jsem se dotkl jen jednou.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 

Lukáši, těšíme se v Tokiu! 👏🏻 🇯🇵

Příspěvek sdílený Český olympijský tým 🇨🇿 (@olympijskytym),Zář 20, 2020 v 4:54 PDT

Vnímal jste, že šampionát byl specifický počtem diváků, absencí několika výprav i hygienickými opatřeními…

My jsme rádi, kolik diváků, kamarádů a známých dorazilo. Díky skvělým komentátorům tu byla atmosféra, která jinde ve světě není, tak si toho važme. Ale také bych rád řekl, že se můžeme plácat po ramenou, kolik máme medailí, byli jsme hodně úspěšní. Ale je třeba také říct, že jsme měli obrovskou výhodu, že jsme tu půl roku trénovali a cizinci tu nejezdili.

V rámci opatření si nejlepší závodníci sami věšeli dezinfikované medaile na krk. Jaké to bylo?

Hodně divný.

Nominací na olympiádu navážete na svého otce a současně trenéra. Kdo prožíval boj o jediné místo mezi kanoisty víc?

Tolik času jsme teď spolu netrávili, ale myslím, že spíš on. Na tom jsem hodně zapracoval. Dřív jsem měl problém, že jsem byl hodně nervózní před startem, teď jsem se na jízdu těšil a spíš mě nebavilo čekání. Takže bych to tipoval na něj.

Vy jste spal dobře?

Mně se zdálo, že mě čekají státnice a vůbec nic na ně neumím. Nerozumím, jak se mi to dostalo do hlavy, ale v šest ráno jsem se vzbudil s tím, že jdu na státnice a neumím vůbec nic. (úsměv)

Jaký byl recept na to, že jste se zbavil nervozity? Pomohla spolupráce s mentálním koučem Janem Mühlfeitem?

Chtěl bych Honzovi hodně poděkovat, myslím, že se z nás stali i hodně dobří kamarádi. Získal jsem od něj cenné rady, je to na mně vidět, hlavně to sám cítím. Už tím, že jsem si připustil, že s tím mám problém a začal jsem na tom pracovat. Jsem hodně hrdý a říct si, že mám problém, je hodně těžké. Přitom ho má víc sportovců. Já se Honzovi hodně otevřel, a to mi pomohlo.

Očima Václava Chaloupky, bronzového medailisty
„Ze seniorských akcí mám málo zkušeností, možná jsem to jako zelenáč využil v pozici černého koně. Jsem rád, že jsem to ustál, nějaký tlak tam byl. Jsem si vědom, že nejlepší státy v naší kategorii nestartovaly a konkurence byla menší. Ale moji radost to nesnižuje, za pár let se na to nikdo prát nebude. Někde vzadu v hlavě jsem měl, že mám teoretickou šanci na olympijskou nominaci, ale musel bych zajet neuvěřitelně a být nejlepší Čech. Lukíno si to ale zaslouží z nás nejvíc, poslední čtyři roky byl nejstabilnější.“
Foto: Vít Šimánek, ČTK

Stupně vítězů závodu C1 mužů (zleva) stříbrný Lukáš Rohan, vítěz Benjamin Savšek ze Slovinska a třetí Václav Chaloupka.

Reklama