Hlavní obsah

Svačina nejprve odvezl psa, pak se sbalil a zamířil do Vítkovic

Ostrava

Konečně to vyšlo. Útočník Vladimír Svačina se do Vítkovic, v nichž odstartoval svou extraligovou kariéru plánoval vrátit už několikrát. Vždy to ale z nějakého důvodu nedopadlo. Trojnásobný stříbrný extraligový medailista a mistr ligy s Třincem ze zatím poslední dohrané sezony 2018/2019 našel cestu domů po pěti a půl letech. V pátek ráno podepsal ve Vítkovicích smlouvu a odpoledne už slavil výhru 3:1 nad Mladou Boleslaví. „Už na konci roku jsem psal Vláďovi Vůjtkovi (hráčský agent) smsku, že jestli je šance se vrátit, že do toho jdu. Jsem opravdu rád, že to konečně vyšlo," svěřoval se 33letý hokejista.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Hokejisté Vítkovic po skončení zápasu (ilustrační foto)

Článek

Ve čtvrtek jste se rozloučil v Pardubicích, v pátek už jste hrál za Vítkovice. Jak se vám vracelo do týmu, v němž jste začínal extraligovou kariéru?

Strašně jsem se na to těšil. Hned jsem vlezl do kabiny, tak mi přišlo, že se absolutně nic nezměnilo. Hned to na mě dýchlo. Některé kluky jsem znal z Komety či z Liberce, takže jsem si nepřipadl jako v cizí kabině. Přišlo mi, jako bych odsud ani neodešel.

Přestože jste stihl jenom ranní rozbruslení, tak to na ledě poznat nebylo. Čím to, že souhra se spoluhráči v útoku byla takhle dobrá?

Byla dobrá, jo? My se to dozvíme až v sobotu, až si to rozebereme. Hrálo se mi dobře, měl jsem i nějaké šance, s nimi si musím poradit lépe. S kluky jsme si řekli, jak to budeme hrát. Naštěstí jsme si pomohli přesilovkou, to je vždy dobré. Jinak si myslím, že jsme jako mančaft sehráli parádní utkání a Bolku jsme dle mého do ničeho nepustili.

Jak se rodil přestup?

Včera jsem si dal trasu Pardubice - domov (Studénka) čtyřikrát, takže jsem najel nějakých 900 kilometrů. Když jsem jel z Pardubic poprvé, tak mi volal Šimon (sportovní manažer Vítkovic Roman Šimíček - pozn. aut.) kde jsem, ať si sbalím věci, že v pátek budu hrát za Vítkovice.

Proč jste to jel čtyřikrát?

Protože Ondra Roman měl v Pardubicích psa a věděl, že pojedu domů, tak chtěl hodit. Ondra se na mě díval, zda si nedělám srandu, že mi volali z Vítkovic. Hodil jsem ho do Polanky, kde bydlí a pak jsem jel domů. Dal jsem si kafe, počkal jsem, jak to dopadne a když mi dali signál, tak jsem jel do Pardubic znovu. Tam jsem to ukončil, sbalil věci a vyrazil zase do Studénky.

Nepřemlouval jste Ondru Romana, aby šel do Vítkovic s vámi?

Teď ne. Uvidíme, co bude někdy příště. Vrátil se z Finska a podepsal v Pardubicích víceletou smlouvu, takže to není ve hře. Ale já jsem ho varoval. Komunikovali jsme spolu jeho příchod do Pardubic a já jsem mu řekl, že jestli bude šance vrátit se do Vítkovic, že jdu. Věděl, že to může nastat.

Když jste se dozvěděl, že půjdete do Vítkovic, co to ve vás vyvolalo?

Já jsem už na konci roku jsem napsal Vláďovi Vůjtkovi (hráčský agent) smsku, že jestli je šance se vrátit, že do toho jdu. Chci mu i lidem ve Vítkovicích tímto poděkovat, že mi umožnili, abych se mohl konečně vrátit zpátky. V Pardubicích jsme se domluvili úplně bez problémů. Mají vizi, že chtějí kádr omladit, takže z jejich strany nebyly vůbec žádné problémy.

Už jste se chtěl do Vítkovic vrátit v minulosti několikrát. Co vás sem tolik táhne?

Jsem tady doma. Už to bylo několikrát ve hře a vždycky něco stalo, že to nedopadlo. Miloš Holaň mě měl v Porubě, zná mě. Chtěl jsem se tady vrátit, jsem tu doma a chci tu odvést dobrou práci. Každému hráči se hraje lépe za svůj domácí klub, než když cestuje všude možně. Jsem opravdu rád, že to vyšlo. Věřím, že nezklamu lidi, kteří se o to postarali.

Vítkovice se nyní výsledkově i herně trápí. Nebál jste se vyměnit je za zvedající se Pardubice?

Já jsem si četl, co řekl po minulém zápase liberecký Michal Birner a ten Vítkovice chválil za parádní utkání a že to bylo jen o gólech. A ani dnes mi nepřišlo, že bychom byli tým, kterému se nedaří. Byla tam chuť, šťáva. Muselo to všechny lajny bavit. Na to, že jsme čtyřikrát prohrálo, tam bylo odhodlání obrovské. Šli jsme si za tím od první do poslední minuty.

Hned v první minutě jste měl slušnou šanci. Moc nechybělo, abyste se vrátil gólem. Souhlasíte?

Je to tak. U první šance jsem nevěděl, že mám více času. Nemusel jsem hned střílet. Byly i další šance, ale zrovna dneska mě to nemrzí, protože ty góly nebyly potřeba. sem rád, že jsme se my nové posily uvedly vítězně, to je důležité do dalších zápasů.

Potkal jste v kabině dost bývalých spoluhráčů?

Dost. Jsme takoví kočovníci a všichni už jsme se potkali všude (smích). S Lakym (Dominik Lakatoš) jsem hrál celé play off, kdy jsme se s Libercem dostali až do finále. Hrál jsem s Guntisem (Galvinšem), s Pyrdou (Filipem Pyrochtou). I s Hroudou (Janem Hruškou) pár zápasů na Kometě. Hrouda mi hodně připomíná Ondru Romana. Když může, tak nahraje. Je to technický centr, mohlo by to sedět.

Reklama

Související témata: