Hlavní obsah

NADĚJE PRO TOKIO: Jak jsem mohl být takový ocas, vzpomíná Fuksa na mladickou bezstarostnost

Michal OsobaSport.czPrávo

Kanoistický rod Fuksových z Nymburka tasí další trumfy. Před pěti lety v Riu pod vedením tatínka a dědy nabíral olympijské ostruhy Martin Fuksa. Teď je v Tokiu posílený dalšími zkušenostmi a úspěchy a o šest let mladším bratrem Petrem, parťákem na deblkanoi.

Foto: Sport.cz s využitím www.martin-fuksa.cz

Pro Martina Fuksu bude Tokio druhým vystoupením pod pěti kruhy.

Článek
Martin Fuksa
Narozen: 30. dubna 1993 v Nymburce
Disciplíny: C1 a C2 na 1000 m
Trenéři: Petr Fuksa st., Josef Fuksa
Klub: Dukla Praha
Bilance na OH: Rio 2016 – 5. na 1000 m, 9. na 200 m
Úspěchy: mistr světa z Milána 2015 a Račic 2017 na 500 m, mistr Evropy na 1000 m z Montemor-o-Velho 2013 a Bělehradu 2018 a na 500 m z Montemor-o-Velho 2013, Brandenburgu 2014, Račic 2015, Moskvy 2016, Plovdivu 2017 a Bělehradu 2018, celkový vítěz Světového poháru 2017 a 2018
Stav: ženatý, manželka Anna
Vzdělání: vyučený v oboru kuchař-číšník s maturitou na střední odborné škole v Poděbradech
Záliby: hudba (především rap), všechny sporty, cestování a příroda
Kdy bude v akci
Martina Fuksu čekají dvě disciplíny. Nejprve pojede kilometrový závod s bratrem Petrem na deblkanoi, v pondělí 2. srpna od 3.32 hodin SELČ jsou na programu rozjížďky, v úterý 3. srpna od 2.46 semifinále a ve 4.55 finále. Na singlkanoi se pojedou rozjížďky v pátek 6. srpna od 2.30, v sobotu 7. srpna pak od 2.30 semifinále a ve 4.10 finále.

Všichni se chystáte v nymburské loděnici, která nepůsobí nikterak moderně, sám ji přitom označujete na sociálních sítích za nejlepší loděnici na světě. V čem je její kouzlo?

Není nejmodernější, ale pro nás je nejlepší. Máme tu všechno, co k tréninku potřebujeme. A to označení jsme vymysleli hrozně dávno, kdy jsem s ostatníma klukama chodil na střední za školu… Byli jsme tu pořád, i když jsme tu být neměli.

Máte tu rád svůj klid? Nejezdí sem zahraniční výpravy jako třeba do Račic…

Určitě. Jsme tu daleko od všech, sednu na kolo a za čtyři minuty jsem doma. Tam vypnu a nemusím se soustředit jen na kanoistiku, v Račicích máte před sebou pořád jen vodu. Ale tam taky jezdíme trénovat, přece jen tady je to Labe samá zatáčka, občas dost teče, jsou tu víry, což není pro kanoistiku ideální.

Foto: Szilard Koszticsak, ČTK/AP

Martin Fuksa (vpravo) na selfie Brazilce Isaquiase Queiroze Dos Santose spolu s vítězným Němcem Conradem-Robinme Scheibnerem při Světovém poháru v Szegedz.

V Riu jste byl pátý, emoce na vás po závodě nebyly znát. Byl jste tehdy zklamaný?

Po závodě jsem byl spíš rád, že to mám za sebou. Ale postupem času mi došlo, že to je akce jednou za čtyři roky a klidně jsem tu medaili mohl získat. A že i kdybych dojel čtvrtý (za později diskvalifikovaným Moldavanem Tarnovschým), tak bych ji měl. Předjeli mě tam lidi, kteří mě nikdy v životě nepředjeli, to všechno mi došlo až potom. Pak už jsem se na to snažil spíš zapomenout, nerad se dívám do minulosti, stejně už to nevrátím.

V čem jste se za těch pět let nejvíc posunul?

Určitě jsem získal víc zkušeností. Ale letos jsem pocítil, že čím jsem starší, tím jsem před závody nervóznější. Hlavně v Česku. Už je to tolik let, co jsem tu neprohrál. Dřív byla moje jediná starost, jaký tričko si vezmu na vyhlášení, abych nevypadal na stupních pořád stejně. A když jsem jel letos na závody, říkal jsem si, jak jsem mohl být takový ocas a řešit tohle…

Také jste býval ještě aktivnější na sociálních sítích.

Pořád mě baví si tam dát nějakou fotku, ale není to priorita. Radši budu olympijský vítěz, kterého nebude nikdo sledovat, než mít miliony sledujících a nedokázat nic. Protože medaile zůstanou navždycky, ty jednou budu ukazovat svým vnoučatům.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Martin Fuksa (@mfuksa)

Co vás na kanoistice nejvíc baví? Od pohledu je to pořádná dřina, nesvezete se z kopce jako třeba slalomáři na divoké vodě, lyžaři nebo cyklisté…

Nejradši mám kanoistiku v létě. Vezmu si tílko, kraťasy, jdu na vodu a jen tak se projedu, koukám z vody na tu cyklostezku… To je uklidňující. A baví mě i ta parta lidí. Hlavně kvůli ní jsem přešel z hokeje na kanoistiku.

Motivujete se při náročných trénincích myšlenkami na olympiádu?

Ne. Myslím jen na to, že chci ten trénink odmakat. Mám v sobě profesionalitu, že se podívám na tréninkový plán, a co musím splnit, tak udělám. I když je hurikán, padají trakaře, jezdí se mi nanic, tak to za každou cenu splním.

To bylo ostatně vždycky vaše motto: „Makej, zatímco ostatní se baví.“

Trénink je klíčová součást sportu. Regenerace, strava i hlava jsou taky důležité, a když už jste v užší špičce, rozhodují i detaily, ale základ je poctivý přístup k tréninku. Vidím to i tady u některých mladých, když je taťka a dědou honí, mají kolem toho občas kecy, ale musí si uvědomit, že to neděláme pro trenéry a ostatní, ale jen pro sebe, abychom byli lepší.

Jak zamával s vaší psychikou loňský odklad olympiády?

Naše nejtěžší příprava končí v březnu, pak přijedeme do Čech a začíná závodní sezona. My tu dřinu měli za sebou, já se těšil na nominační závody, svěťáky, Evropu, najednou všechno zrušili a já si říkal, že celá ta moje příprava přišla vniveč. Je zvláštní nad tím brečet, když jiné lidi to postihlo hůř, třeba přišli o práci. Ale smutný jsem byl. Pak jsem si na tom hledal pozitiva. Třeba že budu mít rok navíc na přípravu, oženil jsem se, zažil prostě takový jiný rok.

Vyrazila by za vámi manželka fandit do Tokia, kdyby to bylo možné?

Nebavili jsme se o tom, ale já bych nebyl pro. Nemám to moc rád, pořád bych měl v hlavě, co dělá, kde bydlí… Jsem klidnější, když kouká v televizi.

Vy už jste v Japonsku byl třikrát. Z první návštěvy jste přiletěl trochu zaskočený, už jen tím, že jste musel skrývat tetování.

Jen v hotelu, když jsem šel do lázní. Ale pak řekli, že už se to neřeší, když poznají, že nejsem Japonec. Ale je pravda, že první rok to tam pro mě bylo šílené. Vytáčela mě pravidla, co jsme tam museli dodržovat. Ale jak jsme tam byli podruhé, potřetí, přišlo mi Japonsko super. Úplně jsem se s tím sžil a ani bych nechtěl, aby to bylo jinak. Zjistil jsem, že s Japonci jsem si podobný i tou snahou o preciznost a dochvilnost.

Do Tokia vyrazíte i s mladším bratrem Petrem. Už když ke kanoistice přešel z fotbalu, napadlo vás, že byste spolu mohli jednou jezdit na deblkanoi?

Nevím, jestli třeba taťku, ale mě ne. Měl jsem svoji cestu na singlu, brácha je o hodně mladší, měl své dorostenecké a juniorské závody, kde měl svého parťáka, a já už jezdil v dospělých. Až když v roce 2017 přestoupil do dospělé kategorie, ale pořád jsem nevěřil, že bychom se dostali už do Tokia. Když jsme se pak nominovali na mistrovství světa v roce 2019, tak jsme si řekli, že na tom asi nejezdíme špatně a musíme do toho dát všechno.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Martin Fuksa (@mfuksa)

Už vás mladší sourozenec prohání?

Rozhodně. Ne že by mě předjížděl, ale mě štve, už když mi stačí, což se na spoustě tréninků děje. Já si říkám, že když chci mít medaili z olympiády, tak mi přece nemůže stačit brácha…

Vaše lodě už vyrazily do Japonska, jak tam cestují?

Auty je odvezli do Portugalska a odtamtud lodí do Kóči, kde máme mít tři týdny před olympiádou přípravný kemp. Zatím jsem je takhle posílal jen do Ria, jinak si je na tréninkových kempech půjčujeme, ale na závody je samozřejmě lepší mít svoji loď. Radši jsme je dobře zabalili, víme, jak s nimi zacházejí.

Budete lodě v Japonsku rozbalovat s obavami?

To ano. Když jsme byli teď na soustředění v Kalifornii, domluvil jsem si, že mi pošlou loď z Kanady, a byla nějaká děravá… Jeden týpek z místního klubu mi ji opravil, že to ani nebylo poznat, ale nerad bych tam měl zničenou loď.

Loď máte od nového výrobce, jak moc se mění v kanoistice trendy?

Hlavní změna byla, když se přecházelo ze širokých lodí na ty úzké. Teď už je všechno vymyšlené a je to o byznysu a marketingu, aby si lidi kupovali nové lodě. Jako když se vytvářejí nové iPhony a skoro nic se tam nemění. Spodek lodi je perfektně udělaný, jen si hrajou s vrškem, jestli špičku trochu useknou, nebo je do kulata. Ale teď mám loď od polského výrobce Plastex a na testech mi vyšla o osm desetin rychlejší na kilometr oproti té minulé. A to je rozdíl délky lodě, což je dost…

Naděje pro Tokio

Už jste si novou loď letos vyzkoušel i v krásných scenériích na soustředění v Kolumbii. Máte vysněné místo, kde byste se chtěl jednou projet?

Jedno konkrétní nemám, ale cestuju rád. Vždycky říkám, že až skončím s kanoistikou, první, co udělám, že procestuju svět. Ne jenom závodiště a hotel, ale sbalit se a rok nebýt doma, to by mě lákalo. Tak uvidíme, jestli se mi to povede.

Zatím máte v plánu alespoň odloženou svatební cestu.

Chtěli jsme na Bali, už jsme to měli naplánované, ale vloni to nešlo. Tak snad letos, až skončí sezona.

S jakým výsledkem se Martin Fuksa vrátí z olympijského Tokia?
Přiveze dvě medaile.
52,9 %
Získá jednu medaili.
38,6 %
Vrátí se bez medaile.
8,5 %
Celkem hlasovalo 272 čtenářů.

Reklama

Související témata: