Článek
Šestadvacetileté závodnici se postup začal vzdalovat už po úvodu kvalifikace, kterou přitom symbolicky zakončila povedenou ránou za 10,8 bodu. „To tak prostě někdy je. Dneska mi tam vysoké desítky prostě vůbec nepadaly. Neměla jsem tam vyloženě nějakou chybu, ale prostě všechno to bylo takové neslané, nemastné rány," mrzelo Šarounovou.
Střelkyni z plzeňské Dukly tak nevyšel plán na vylepšení 18. místa z olympiádu v Riu de Janeiro. „Myslím, že výsledek odpovídá okolnostem. Podmínky kolem přípravy i samotné olympiády tehdy a teď jsou diametrálně jiné," přemítala. „Neměli jsme velké závody, problémy byly i se samotnou nominací. Bylo to takové divoké a rozseklo se to až nějaké tři týdny před odjezdem. Což nebylo úplně příjemné," líčila majitelka bronzu z Evropských her v Minsku v roce 2019, kde zařídila české místo pro Tokio.
„Nejdřív platilo, že pojedou ti, co si místo vystříleli. Po odložení olympiády se zase řeklo, že je to už dlouho a že není jasné, kdo pojede. Jenomže žádné nominace ani kvalifikace se neuskutečnily a bylo to vlastně otevřené až doteď. Potenciálně místo mě mohly jet dvě tři další holky. Prakticky jsem střílela v nejistotě a nevěděla jsem, jestli se mám na co připravovat, nebo nemám," popisovala Šarounová.
Díky vlastní střelnici nepocítila kvůli pandemii tréninkový výpadek, významně ji ale především po psychické stránce ovlivnila absence závodního nastavení. „Vítr z plachet mi vzal přesun únorového vzduchovkového mistrovství Evropy. Připravovala jsem se, střílela jsem poměrně dobře. Těšila jsem se, chtěla jsem do finále. Dva měsíce před startem nám řekli, že se šampionát ruší, a mě opustila motivace. Úplně mě to srazilo. Od té doby je to takové zvláštní, nemůžu se dostat do závodního módu. Od Minsku, kde jsem vystřílela kvótu do Tokia, jsem měla jenom tři velké závody. A to je hrozně málo, na to, že jsou to dva roky," dodala česká reprezentantka, jíž v Tokiu čeká ještě 31. července libovolná malorážka na 3x40 ran.
