U Kordových hraje prim holčičí klub

„Doma jsme to moc neprobírali, že bychom třeba s mámou vzpomínali. Ale máme takový holčičí klub. A protože brácha do Tokia nejel, tak je náš klub olympijský a kluci do něj nemůžou," líčila s úsměvem osmadvacetiletá Jessica po úvodním dnu ženského turnaje. „Je to takové téma ke štědrovečerní večeři," přitakala se smíchem o pět let mladší Nelly. „Jenom ženské se v naší rodině kvalifikovaly na olympiádu, jenom my jsme olympioničky. To je obrovská čest. Zvlášť když jsme se s Jess nominovaly obě," říkala už vážněji úřadující světová jednička.

Jak berou pokračovatelky úspěšné rodinné tradice sestrovražedný boj? „Upřímně, je to trochu zvláštní. Ale taky je to obrovská legrace. Jsem opravdu vděčná, že tady Jess mám. Zrovna jsme se před pár dny bavily a říkala jsem jí, že doufám, že bude hrát po mém boku až do konce mojí kariéry," vyprávěla Nelly. „No tak ne že by mi to zachránilo kariéru, ale zcela určitě ji to hodně oživilo," usmívala se Jessica.

Nechybělo přitom mnoho a v Japonsku mohl být celý sourozenecký trojlístek. Nejmladší Sebastian, který kráčí ve šlépějích Petra Kordy a začíná si budovat pozici mezi tenisovou elitou, po souhře okolností vyhověl kritériím čtyřčlenné nominace Spojených států, nakonec se ale rozhodl olympijský debut odložit.

„Oni mají strašně natřískaný program. Teď hraje ve Washingtonu, připravuje se na US Open, měl takový tréninkový blok s taťkou. Tady je navíc takové vedro, že nevím, jestli by tady vůbec přežil, i když jsme z Floridy," vysvětlovala se smíchem Nelly s tím, že společné rodinné plány směrem k hrám v Paříži zatím na stole nejsou. „Soustředím se na tenhle rok a potom uvidíme," poznamenala. „Já nevím, co bude příští týden, tak daleko neplánuju. Za tři roky mi bude jednatřicet, kdo ví, co mě čeká," krčila rameny Jessica.

Ačkoliv se obě sestry pohybovaly po hřišti v týmových barvách USA, bylo ze zvonivé češtiny jasné, kde je jejich druhý domov. „Je super se do Česka vracet a strávit nějaký čas s rodinou. Bohužel my s Jess tam jezdíme málo. Ale brácha tam tráví o hodně víc času, protože má v Evropě mnohem víc turnajů než my. My se tam moc nedostáváme," líčila Nelly. „Ale když už se objevíme, tak moc rády zajdeme k babičce na svíčkovou," prozradila starší ze sester.

V Česku se navíc chystaly i přímo před odletem do Japonska v areálu Albatross nedaleko Prahy. „Ale jen krátce. Já jsem hrála tři týdny po sobě a potřebovala jsem spíš čas na relaxaci, mentálně se zklidnit a připravit se na tento týden. Golf tam vždycky bude, musím být ale připravená fyzicky i psychicky. A taky jsem potřebovala vyprat prádlo," usmívala se Jessica.

A po svém slavném otci, grandslamovém vítězi z Austrálie v roce 1998, zdědila obě děvčata nejen sportovní nadání, ale rovněž fanouškovský zájem o další disciplíny. „Když jsme byly v Praze, tak jsme se samozřejmě koukaly na olympiádu. Samozřejmě na tenistky, to bylo super, že byly medaile. I judo a... Jak se to jmenuje? (ukazuje deštníkem, že střílí z pušky) Ti kluci byli fakt super! A samozřejmě vedle tenisu hodně sledujeme hokej," líčila Jessica. „Od příletu jsme už ale neviděly nic, soustředily jsme se na náš start," dodala Nelly.

Jisté ale je, že táta Petr sleduje obě své holky obzvlášť přísným okem. „Hned mi psal, že musím pracovat na rychlosti puttů. Takže promiňte, ale půjdu patovat," uzavřela s mrknutím oka mladší ze sester, jejíž postavení po úvodním dnu jednoznačně odhalovalo zlaté ambice.