Hlavní obsah

Tenhle titul patří Lendlovi. Vím, jak moc po triumfu ve Wimbledonu toužil, děkoval Murray

Londýn

V Británii si zřejmě vybojoval nehynoucí slávu. Po 77 letech Andy Murray ukončil čekání ostrovní země na vlastního wimbledonského šampióna v mužské dvouhře. Své vítězství ale nevěnoval žádnému Britovi, nýbrž českému kouči Ivanu Lendlovi, jemuž z dob veleúspěšné hráčské kariéry titul z Wimbledonu jako jediný chybí.

Foto: Kirsty Wigglesworth, ČTK/AP

Britský tenista Andy Murray v objetí s koučem Ivanem Lendlem po vítězství ve finále Wimbledonu.

Článek
Fotogalerie

Lendl vyhrál osm grandslamových titulů, má doma poháry pro vítěze US Open, Australian Open i French Open, dotáhl také Československo k vítězství v Davis Cupu, jen wimbledonská tráva pro něj byla zakletá.

Zarytému perfekcionistovi zkrátka nevyzpytatelná tráva tak úplně neseděla. Své šance ve finále proti Borisi Beckerovi a Patu Cashovi nevyužil. Dočkal se alespoň v roli kouče.

„Tenhle titul je pro Ivana. Vím, že když sám hrál, udělal naprosto všechno pro to, aby tady zvítězil. Jsem moc rád, že jsem mu k tomu pomohl alespoň teď, když je mým trenérem," děkoval Murray po finálové výhře nad Novakem Djokovičem (6:4, 7:5, 6:4).

Ivan má extrémní trpělivost

Murray předloni angažoval ostravského rodáka s jediným cílem - vyhrát grandslamový titul. Přísný Lendl nakonec s talentovaným Britem dokázal víc, než se očekávalo. Po roce a půl spolupráce přinesla triumfy na US Open a nyní i ve Wimbledonu.

„Ivan má se mnou extrémní trpělivost. Vím, že spolupracovat se mnou není vůbec jednoduché. Mám skvělý tým, stál při mně při mnoha těžkých momentech," pokračoval šestadvacetiletý Brit.

Poté, co rodák z Glasgow zvedl nad hlavu vysněnou trofej, přiznal, že si z více než tříhodinové finálové bitvy téměř nic nepamatuje. „Opravdu nevím, co se vlastně dělo. Nemůžu si nic vybavit. To znamená, že jsem byl dobře koncentrovaný," řekl Murray.

Při vítězném ceremoniálu se neubránil slzám dojetí. Na rozdíl od loňského finále, po němž obrečel porážku od Federera, tentokrát to pro něj byly slzy štěstí.

„No, letos se cítím trochu jinak," rozesmál diváky na centrálním dvorci ve Wimbledonu. „Loni to pro mě byl jeden z nejtěžších okamžiků kariéry. Teď jsem sehrál neuvěřitelně obtížný zápas. Ani nevím, jak jsem mohl zvládnout ten poslední game. Jsem tak šťastný, že jsem to nakonec dokázal," připomněl drama v poslední hře zápasu, v níž vedl 40:0, jenže ani jeden ze tří mečbolů nevyužil. Po sérii brejkbolů Djokoviče následně proměnil až čtvrtý mečbol.

Po posledním míčku zápasu se vrhl do lóže svých nejbližších, v níž ale zapomněl obejmout svoji matkou Judy, která jeho tenisovou kariéru nastartovala.

„Úplně jsem na ni zapomněl. Pak jsem ale slyšel za sebou nějaké kňučení, tak jsem se ještě otočil zpátky," vtipkoval čerstvý Wimbledonský vítěz.

Reklama