Teplice - Sparta 3:1Sparta poprvé v sezóně padla, takže nachystané oslavy titulu musela po prohře v Teplicích odložit

Ještě se neodehrály ani tři minuty a sudí Královec utkání už dvakrát přerušil. Nikoli snad kvůli vulgaritám znějícím z ochozů Stínadel, ale pro světlice, které svištěly ze sektoru sparťanských fanoušků a dopadaly na trávník. Domluva kapitána Lafaty na pár okamžiků zabrala, takže se zpožděním došlo i na fotbal.

A po necelých osmi minutách i na šok, který musela Sparta rozdýchávat. Hned z první teplické útočné akce totiž inkasovala. Nivaldovu střelu ještě obrana Pražanů zblokovala, ale Litsingiho nechala bez povšimnutí a proti jeho nekompromisní ráně neměl Vaclík nárok.

Za pár desítek sekund mohlo být hostům ještě hůř, neboť po rohovém kopu a ráně Vachouška tančil míč na horní síti nad Vaclíkem.

Publikum se samo sebou dostalo do ještě většího varu, jenže tentokrát nelétaly vzduchem světlice, ale urážky na adresu šéfa českého fotbalu. Rozhodčí Královec reagoval promptně. Po čtvrthodině nejenže zápas potřetí přerušil, ale dokonce poslal obě mužstva do šaten.

Sparťanský sektor tentokrát prosil trenér Lavička, byť i k jeho nohám přiletěla dýmovnice. Jeho žádost o podporu byla ale přece jen vyslyšena a proto se po desetiminutovém přerušení začalo přece jen znovu hrát.

Pochopitelně v režii Sparty, která moc stála o to, aby co nejdřív vyrovnala a plánovanou oslavu titulu si nekomplikovala. Vácha to dal dokonce Jindráčkovi pocítit, neboť ho loktem doslova knokautoval. Karetnímu trestu však unikl, což domácí popudilo natolik, že ztrestali Spartu druhým gólem.

Po zmařené příležitosti Vacka totiž přišel bleskový protiútok, na jehož konci byla parádní Vachouškova nahrávka na Nivalda a rána, proti níž neměl Vaclík šanci. A za dalších šest minut byla letenská pohroma dokonána... Po rohovém kopu se totiž trefil hlavičkující Jablonský potřetí!

Něco podobného Sparta za celou sezónu nezažila, takže žádný div, že se po zbytek poločasu zmítala v křeči. Až během nastavení trvajícího třináct minut se trochu probrala, k čemuž jí napomohl Hušbauerův gól vracející hosty znovu do hry. A kdyby Grigar pár minut poté nevyrazil doslova zázračně další Hušbauerovu střelu, mohli se do ní vrátit docela.

Po půli už ve zklidněné atmosféře režírovala zápas pochopitelně Sparta. Domácí nebyli až tak úplně proti, protože podobná režie jim vyhovovala. Zvláště, když Pražané si sice vynutili územní převahu, ale až na Váchův trestný kop likvidovaný Grigarem šance nepřicházely.

Teplice tak mohly bránit dvougólový náskok a čekat na příležitost k výpadům. Pár jich skutečně přišlo, ale Jindráček pálil dvakrát ve slibných pozicích vedle.

Trenér Lavička se pokusil o zvrat nasazením Přikryla a Bednáře, což sice přineslo gradující sparťanský tlak a závary v domácí šestnáctce, ale nikoli gólové zúročení. A když sedm minut před koncem nepochodil Lafata tváří v tvář Grigarovi, bylo jasné, že Ščasného tým už letenskému náporu odolá.

Sparta tak po šestadvaceti zápasech bez prohry v lize poprvé padla a oslavy titulu tudíž musela odložit. A to ještě mohla být ráda, že nedostala na cestu domů čtvrtou branku, neboť po chybě Vaclíka míjela Litsingiho střela tyč jen o milimetry.