Hlavní obsah

Ty starý pardále, proč tak brzy? znělo u rakve a teplický stadión povstal, aby svému Frantovi aplaudoval

Ty strašně smutné tóny andělů doprovázející ho někam tam nahoru, do fotbalového nebe, dávno dozněly, ale potlesk neutichal. Celý stadión stál. Lidé na trávníku, na tribunách teplických Stínadel také. Stovky jich byly. Tisíce. A aplaudovat nepřestávali, protože už jedině tak mohli svému Frantovi poděkovat. Vděčně a naposledy...

Foto: Ondřej Hájek, ČTK

Na stadionu Na Stínadlech v Teplicích se 7. srpna konalo poslední rozloučení s ředitelem teplického fotbalového klubu Františkem Hrdličkou, který v sobotu náhle zemřel.

Článek
Fotogalerie

„Ty starý pardále, proč tak brzy?" obrátil se k rakvi vystavené na pódiu přímo na trávníku teplického stadiónu herec a velký místní patriot Antonín Moravec. „Proč, když jsi tady měl ještě tolik práce?"

V tu chvíli mělo i těch osm chlapů držících u katafalku čestnou stráž v očích slzy. Někdejší první muž českého fotbalu František Chvalovský, po jehož boku se teplický ředitel František Hrdlička učil a stoupal vzhůru, stejně jako trenéři Josef Pešice, Petr Rada, Michal Bílek, kteří na Stínadlech působili. Bývalý šéf sklářského imperia Štěpán Popovič a žlutomodré legendy Pavel Verbíř s Radkem Diveckým zrovna tak.

I oni vzpomínali, jak své Teplice vydupal z popela, když už se v něj málem proměnily.

Své jméno rovněž.

Prací. Jedenadvaceti lety naplněnými prací. Pokorou a respektem. Přísnosti a férovostí zároveň.

Vnitřním přesvědčením, že má setrvávat tam, kde je, kde umí a kde ho potřebují, protože jak s věčným úsměvem připomínal: Švec by se měl držet svého kopyta a funkcionář svého klubu.

„Znáš to, když chceš nahoru ke korytu, potřebuješ stoličku, aby ses k němu dostal. A ta bývá vratká. A vždycky se najde někdo, kdo ti ji podrazí," odbýval výzvy, jež přicházely, aby se posunul výš. Třeba až do vedení celého českého fotbalu.

On, kluk z teplického kotle, jehož osud a životní dráha evokovala všechny ty hollywoodské příběhy ztvárněné na filmových plátnech, příběhy o nadšenci z venkovského krušnohorského podhůří, jenž si vůlí, pracovitostí, ale také respektem a pokorou podmaní svět.

Samo sebou, i slušností, v jeho případě do dnešní doby a onoho tolik podivného prostředí zvaného fotbal se až nehodící.

A bylo jedno, zda právě kráčel po umně tkaných kobercích v přepychových rezidencích někde v dalekém arabském Rijádu, nebo se zrovna brodil kalužemi či bahnem k venkovskému placu, aby si na vlastní oči prohlédl kluka, o němž se mu donesly pochvalné reference.

Zda seděl na tribuně svých Stínadel, prožíval s Teplicemi velké pohárové bitvy v Dortmundu či Glasgowě, nebo trpěl a strádal jako člen strahovské fotbalové vlády při pohledu na trávník někde v Turíně, kde se právě hroutil reprezentační sen o postupu do Brazílie.

„Přece to znáš, ty starý pardále," promlouval, když si ostatní hráli na němé a slepé a mlčel, když se druhým zachtělo právě mluvit a svými činy a zásluhami se holedbat.

Neměl nic podobného zapotřebí.

I proto katafalk obsypaný květy.

Desítky a desítky lidí v černém dole na trávníku a stovky a stovky v žlutomodrých dresech nebo jen se šálami kolem krku na tribuně.

Fotbalová generalita s předsedou Miroslavem Peltou v čele, vyslanci ligových klubů ze všech koutů Čech, internacionálové, celý teplický mančaft, ale i třeba hokejové legendy z nedalekého Litvínova Robert Reichel a Jiří Šlégr či zpěvák Kamil Střihavka.

A samo sebou - bezpočet letitých a věrných fanoušků žlutomodrých barev, kteří ve čtvrtečním dopoledni vysupěli těch pár set metrů nahoru ke Stínadlům, aby svému Frantovi poděkovali.

Jak jinak než aplausem, který na svých Stínadlech slýchával tak rád.

Když utichlo Halellujáh zpívané teplickým frontmanem Kabátů a kdysi také místním fotbalistou Pepou Vojtkem, když dozněly i smutné tóny Spáleného Andělů a na plátně se mihnul i poslední portrét rozesmátého a kynoucího Františka Hrdličky, patřil ten potlesk jen a jen jemu.

Naposledy.

Pouze ono: „Ty starý pardále, proč tak brzy? Proč v nedožitých osmapadesáti?" vyslovené hercem Antonínem Moravcem zůstávalo nad teplickým stadiónem viset.

A i slunce se v tu chvíli raději schovalo za mraky, aby snad nemuselo odpovídat.

Reklama

Související témata: