Článek
V listopadovém kvalifikačním duelu s Islandem se problémy ve stehenním svalu pravé nohy ozvaly poprvé. Závěr zápasu dohrával Sivok v bolestech. Klubový lékař do něj píchal injekce, ale situace se nezlepšila a dobrá není ani po více než dvou měsících.
„Pořád je to špatné. Motám se v začarovaném kruhu a nelepší se to. V běžném životě nemám potíže, nic mě nebolí. Pohybuji se normálně. Bez problémů i běhám, posiluji, jezdím na kole, skáču, ale je to tak šedesát sedmdesát procent toho, co bych potřeboval. Nemohu sprintovat, dělat prudké pohyby, kopat silněji do míče. V ten moment mi projede nohou silná bolest, od hýždě celým tělem. Vystřeluje mi tam, jako by mi do svalu někdo bodl nůž. Bolest se nedá se překonat, omezuje mě. Trvá to pak asi dva dny, než zase mohu začít opatrně něco dělat,“ popsal Sivok svoje aktuální potíže.
Vrba ho podržel
V první polovině ledna absolvoval jednatřicetiletý stoper vyšetření na klinice u profesora Koláře. „Podle tohoto vyšetření mi tlačí na nerv nějaké úlomky, což způsobuje, že nemohu naplno trénovat, natož hrát. Doporučil vyčištění, což podle něho není složitý zákrok. Za čtyři pět týdnů bych byl v pořádku. Klubový lékař to odmítl s tím, že to není možné a zákrok nedovolil. Vrátil jsem se do Turecka, ale v sobotu mě poslali ze soustředění v Antálii zpět do Istanbulu, kde na začátku týdne absolvuji další vyšetření,“ říkal skoro zoufale.
Profesor Kolář se sice spojil s klubovým lékařem, ale... „Ten tvrdí, že příčiny, které mu profesor Kolář řekl, nemohou být příčinou mých problémů. Profesor Kolář mu bude psát nějakou zprávu. Doufám, že se to pohne. Nejvíc mě štve, že kdyby se noha vyčistila, už jsem byl zpátky,“ dodal obránce naštvaně.
Psychicky na tom není Sivok nejlépe. „Nevidím perspektivu. Těžce to snáším. Utíká mi čas a konec je v nedohlednu. Když jsem měl loni problémy s vazem a kolenem, věděl jsem, co je třeba dělat, a kdy mám šanci se vrátit. Teď nevím vůbec nic. V klubu si s tím lékař neví rady. Oporou mi je moje rodina a přátelé, a také trenér reprezentace Pavel Vrba. Když jsem byl v Praze, sešli jsme se s ním a manažerem reprezentace Dušanem Fitzelem na obědě. Ujistil mě, že se mnou počítá a nabídl mi pomoc třeba i v tom, že se pokusí zatlačit na klubové vedení, aby situaci řešilo,“ pravil s nadějí v hlase.
Besikatas ho pustí, prý za něj nechce hrát
Jeho mateřský klub Besiktas dal nedávno najevo, že se Sivokem nepočítá a nebude mu bránit po téměř sedmi letech v odchodu. „Já klubové vedení chápu. Potřebují mě na hřišti, a já nejsem k dispozici. Během roku další dlouhá pauza. A oni mě platí, a musím říct, že dobře. Dokonce už jsem slyšel, že se mi nechce za Besiktas hrát a mám už někde od léta podepsanou smlouvu, což je nesmysl, který mě uráží. Já bych hrál strašně rád. Už kvůli reprezentaci. Máme skvěle rozjetou kvalifikaci a já bych chtěl být u toho. Věřím, že tohle mužstvo má šanci na úspěch a já bych ho chtěl s národním mužstvem zažít. Pořád mám motivaci hrát a něčeho dosáhnout, chci ještě pár let hrát na dobré úrovni,“ odmítá se Sivok vzdát velkého fotbalu.
O to se ale bát nemusí. „To prohlášení Besiktase vyvolalo pro mne až nečekanou vlnu zájmu jak z Turecka, tak i z dalších zemí. Upřímně, kdybych byl fit, věřím, že bych dostal novou smlouvu. Nemám důvod z Besiktase odcházet. Na druhou stranu teď bude v turecké lize omezen počet cizinců. Kluby se jich budou zbavovat. Dobrému angažmá bych se nebránil už teď v lednovém přestupovém termínu. Kdo si mě ale teď vezme, zraněného. Věřím, že v létě to je reálné. Teď by to musel být klub, který by mne vzal s tím, že nebudu hned hrát. Tomu moc nevěřím. Nijak to neřeším, v první řadě se chci dát do pořádku, hrát, a pak se uvidí,“ rozloučil se současným největším přáním Tomáš Sivok.
