Hlavní obsah

97 dní do maratónu. Lýtka protestují, asfalt a kostky bolí

Libor Kalous, René KujanSport.cz

Běžím dál, ale mé tělo po třetím týdnu tréninku hlásí menší vady na kráse. Neskončil jsem, plán dodržen, povinnost splněna, ale už si tolik nepískám. Časy na pásu se zlepšují, pomalu přidávám na rychlosti, vzdálenosti. Jenže přechod na venkovní asfalt má svá úskalí. Jsem pomalejší, špatně se mi dýchá a dolní část lýtek bolí, když střídá levá pravou. Jako by mi tam někdo strčil něco, co tam nepatří. Možná konve. A s tímhle běžet dvacet nebo čtyřicet kilometrů na jaře? No, uvidíme, uvidíme.

Foto: Milan Malíček, Právo

Běh v sychravém počasí bolí, to se musí nechat.

Článek

Čtyřiadvacet kilometrů na čtyři zátahy. Nejméně pět, nejvíce sedm, takový jsem dostal rozpis. Třikrát pás a jako závěrečný bonbónek šest kilometrů venku při teplotě jeden stupeň nad nulou. Krásné nedělní poledne, kdy jedni usedají ke svátečnímu obědu provoněnému několika chody, dezertem a sladkým rozjímáním po kávě při Otázkách Václava Moravce.

Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhnul ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny?

Hm...já a pár dalších jsme si vyrazili "užívat" taky.

Na pásu jsem o necelou minutu rychlejší na kilák než při venkovních pokusech. V parku kopečky, asfalt a kostky, které tolik neodpruží nohu jako pás, do toho chladný vzduch, který mi stále dělá problémy. A abych to neměl moc snadný, nandal jsem na záda zkušební batoh v rámci testu.

René: Libor si první tři týdny užíval hlavně na pásu a kochal se rapidním nárůstem výkonů. Přidával si kilometry navíc, snažil se je uběhnout ještě rychleji. Teď přichází jemné střízlivění, ale Libor se nenechává odradit. Příprava na maratón je přeci jen běh na dlouhou trať. Začínáme budovat výdrž - fyzickou a teď už i psychickou.

Na nějaké hodnocení je brzo, vím. Mám za sebou v podstatě tři týdny, ale hlodá ve mně otázka, co ta lýtka. Na pásu cítím bolest jen první kilometr. Vysvětluji si to tím, že svalstvo nemá dostatečnou provozní teplotu. Poté se adaptuje a vrní si vpřed.

Přechod ven je ale více bolestivý, pnutí nepřestává. Mé neškolené nohy patrně neuvykly tvrdému venkovnímu povrchu, možná to chce více rozehřátí, patrně delší čas strávený strečinkem. Své může hrát i to, že můj organizmus prostě není zvyklý na pravidelný běh, který tělo neběžce atakuje každý druhý den.

René: Liborovo tělo se začíná adaptovat na běh a přichází i s prvními protesty. Není to nic vážného, přesto řeč těla nebudeme podceňovat. Navyšujeme mírně týdenní dávky kilometrů i frekvenci tréninků. Lýtka zatím zkusíme "obměkčit" zvýšenou péčí při strečinku a rozehřívání. Za pokus bude určitě stát i obměna obuvi.

Vliv na lýtka ve spojení se vším, co jsem zde popsal, může mít i hmotnost. Výška 178 centimetrů a váha 83 kilogramů, to není ideální poměr pro rychlý přesun vpřed. Vím, slyšel jsem tuhle větu několikrát od více lidí. Ale mně se prostě nechce shodit deset kilo a být průsvitný. Jídlo je prostě můj koníček, dodávám oblíbený koníček, kterého si dopřávám pravidelně několikrát denně. Navíc jsem masák. Pokud bych měl odhadem spočítat spotřebu masa na týden, tak se vyšplhá na 2,5 kila.

Je zakopaná běžecká bota ve stravě?

René: Mohlo by být maso jádrem pudla? Neříká se mi to snadno, ale Liborovo masožroutství budeme zatím považovat za minoritní faktor. Říká se sice, že maso není příliš velkým přítelem maratonce, na druhou stranu jsme každý úplně jiný. Někdo přežije na petrželi, někdo jen na syrovém tulením mase. Já byl sedm let vegetarián, dnes jsem umírněný všežravec. Jestli to mělo nebo má vliv na moje výkony nejsem schopen posoudit. Ale těch zvířátek, co Libor týdně sežere, je mi samozřejmě trochu líto...

Předchozí díly:

Reklama