Hlavní obsah

90 dní do maratónu. Utrhl jsem se ze řetězu. Teď trpím

Praha

Měsíc tréninku za mnou. Měsíc, kdy se z neběžce plíživě posunuji na druhou stranu. V květnu si mám prubnout maratón. Ale opravdu se tak stane? První tři týdny téměř pohádka, časy lepší, kilometrů více. Jenže. V posledním týdnu krach. Bolest, nemoc, jen jeden pořádný trénink.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Běžecká příprava přerušena, lýtka stávkují.

Článek

V pondělí jsem si dal sedm kilometrů, den předtím šest. V úterý příprava článků a pobíhání se zátěží, pneumatikou. K tomu zima, bolest v oblasti lýtek a problém byl na světě.

Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhnul ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny?

Vysazení, patrně přetrénování. Proto padla jasná volba - do konce týdne klid. Na dva dny jsem nasadil kompresní návleky, navštívil lékárnu a poctivě mazal. Bolest a napětí ustupovaly. Zda opravdu odešly, si netroufám odhadnout. Uvidím, až zase vyběhnu.

René: Nadšený Libor dopadl podobně jako Íkaros. Byl tak namotivovaný a tak unešený výšinami, do jakých ho běh dostal, že se vydal až tam, kam neměl. Slunce moc pálilo, vosk na křídlech nevydržel. Běžel moc daleko, běžel moc rychle. Lekce vycházející z lýtkových svalů neuvyklých běhu na sebe nenechala dlouho čekat. Tento týden změníme kompletně taktiku. Bude se běhat velmi málo ‒ cca 3 km denně, zato však každý den. A hlavně – pomalu!

K tomu všude řádící chřipka navštívila i moji tělesnou schránku, takže jsem během několika dní vypil tolik čaje, že by se za něj nemusela stydět ani mateřská školka. Lehnout jsem nechtěl, takže jsem ho pil všude. V posteli, k snídani, na židli v práci, při psaní u počítače, při obědě, ke svačině, v metru. Pomalu jsem myslel, že se proměním v čajovou konvici. Neproměnil. Každopádně doporučuji šípkový.

A na nesnáze v oblasti lýtek mi byla dána jasná rada. Od příštího týdne zpomalíme.

Nevím přesně, kde byla (možná ještě je) zakopaná teniska. Sám si myslím, že nešlo o únavu materiálu, protože únava svalstva je jiná, párkrát jsem ji už taky potkal. Stehna jako netknutá, jako bych je při běhu nepoužíval, prostě čerstvý materiál. Při i po běhu. Ale lýtka? Tupá bolest nad kotníky ze stran.

Při došlapu bolest, jako když chodidlo do něčeho narazí. Dostal jsem několik rad od běžců, padlo více diagnóz - dojít k doktorovi, více protahovat, tejpovat, používat kompresní podkolenky, změnit obuv, běhat bos, změnit styl, zvolnit, zvedat kolena, mazat problémové místo, jít na masáž. No, vyberte správnou volbu.

Zatím se kloním po poradě s koučem, že jsme možná přepálili. Před měsícem jsem v podstatě nikdy déle neběhal. Teď jsem začal na pěti kilometrech a přidával až na deset. K tomu jsem ještě zrychloval.

Prvních pět kilometrů jsem měl průměr na kilometr 6:07. Na konci třetího týdne jsem dal sedmičku s časem 4:50 na kilák. Neběhal jsem nadoraz, ale také jsem se neflákal a pokaždé zrychloval, přidával si. Asi jsem se utrhnul ze řetězu, takže se k němu na další týdne přivážu a budu poslouchat rady. Zpomalím, uberu distance, a uvidíme.

René: Je to rebel! Ale je to určitě krásný pocit zlepšovat se až o více než minutu na kilometr! To se už zkušeným běžcům jen tak nepoštěstí. No, a teď se zase uklidníme a vrátíme se zase k té poctivé mravenčí práci ‒ pomalu, pozvolna, zato však každý den. Pro jistotu zařadíme i meditace s levou nohou za pravým uchem a pravidelné modlitby ke Ganéšovi.

Předchozí díly:

Reklama