Jak začít běhat: sportovní prohlídka a funkční vyšetření

Každý kdo se pustí do sportování – a zvláště ten, kdo už tu po světě běhá 35 let a více ‒ by měl absolvovat sportovní prohlídku u lékaře. Ta by měla být pravidelně opakována. Sportovní lékař s vámi probere vaše záměry a cíle, i vaši běžnou, či chcete-li rodinnou a sportovní anamnézu. Nejdůležitější z prohlídky je pak zátěžové EKG, které se provádí obvykle na bicyklovém ergometru s postupným přidáváním zátěže. Z přístroje lezou metry hieroglyfů, z nichž zkušené oko pozná případné patologické změny, o nichž byste ještě dlouho nevěděli.

Tyto změny, jako například snížení (deprese) ST úseku na EKG křivce, ale i další, se nemusí projevit v klidu, ale až v zátěži. Je sice pravdou, že ani zde se neodhalí úplně všechno, o čemž svědčí případy vrcholových sportovců, pravidelně kontrolovaných, kteří zkolabovali ve velmi mladém věku při maratónu nebo fotbalovém zápase. Svou prohlídkou však možné nebezpečí alespoň podstatně eliminujete. Co se kondičního běhání týče, mnoho kontraindikací tu není. Daleko přísnějšími testy procházejí adepti potápění nebo letectví.

V rámci vyšetření si rovněž můžete nechat změřit vitální kapacitu plic na spirometrii – zkrátka kolik jste schopni maximálně nadechnout a zase rychle vydechnout. Pokud například během jedné vteřiny vydechnete méně, než je určitý poměr, může to naznačit obstrukční plicní poruchu nebo třeba alergii.

Vyšetření sportovním lékařem obvykle pojišťovny nehradí, některé na něj alespoň přispívají. Připravte si tedy několik stokorun – je to přece jen investice do zdraví.

Pokud chcete, můžete v rámci vyšší efektivity vašeho tréninku podstoupit i funkční vyšetření v zátěži. To není totéž, i když některé rysy jsou tu společné. Například postupně zvyšovaná zátěž, i to, že to stojí nějakou tu korunu. Sportovní prohlídku vždycky provádí lékař specialista, funkční vyšetření obvykle sportovní fyziolog. Zde vám obvykle udělají analýzu stavby těla – poměr svaly-voda-tuk podkožní a tuk viscerální a přijdete-li častěji, lze tu objektivně sledovat váš pokrok, například v hubnutí.

Dále pak můžete na běhátku absolvovat test stanovení laktátové křivky – od velmi mírného tempa postupně zrychlujete, na konci už z vás pořádně leje. V pravidelných intervalech je vám měřena hladina kyseliny mléčné, a sleduje se průběh grafu tepové frekvence. Toto vyšetření nezahrnuje EKG, ani to není totéž – skrytou srdeční vadu tedy neodhalí. Můžete se tu ale dovědět, v jakých tempech (a tepech) spalujete tuky, kdy si budujete aerobní kondici a v jakém pásmu běhat, chcete-li zvýšit toleranci vůči únavě a většímu zakyselení. S podrobným grafem v ruce a po následné konzultaci pak váš trénink získává další rozměr – zlepšíte si svůj výkon, nebo se alespoň dozvíte, proč se vám doposud nedařilo zhubnout.

Na tom můžete stavět svůj další trénink, a protože se výsledky mohou dostavit někdy i velmi rychle (zvláště pokud začínáte), může to být za pár měsíců jinak. Co byl trénink tempa, bude obecná vytrvalost, co byla obecná vytrvalost, je už jen procházka, která tělo nenutí k žádné mobilizaci a k adaptaci. Nová křivka a porovnání výsledků vám tedy pomohou stanovit nová tréninková tempa, se kterými se můžete posunout ještě dále.

Aby byl výčet sportovní diagnostiky alespoň jakž takž úplný, zmíníme zde ještě analýzu techniky běhu, která je rovněž užitečná. Pomocí kvalitního videozáznamu lze vidět drobné i větší odchylky od optimální osy pohybu a tím pádem i místa, kde by v budoucnu mohlo hrozit přetížení (nebo najdete odpověď na otázku, proč už vás bolí to či ono). Dobrou službu udělá rovněž analýza došlapu a zjištění zatíženosti plosek nohou. Do vašich běžeckých bot jsou vsunuty speciální stélky s tlakoměrnou deskou, z nichž se sbíhají kablíky do malého aparátku, který si nesete v podobě jakési ledvinky na těle. Tlakoměrné stélky snímají síly působící v dopadu, odvíjení nohy i následném odrazu v různých rychlostech, případně i v různých obutích, při „špičkovém" i „patovém" běhu velmi podrobně, z každého čtverečního centimetru.

Zde lze vyčíst zatížení na určitá místa nohy (je-li zatížení příliš velké, i zde by mohl hrozit problém např. v podobě únavových fraktur). Poznáte tu však i fakt, zda jednu nohu nezatěžujete více – nebo naopak neodlehčujete více než tu druhou. Zátěž o nějaké 2‒3 kg v rozdílu pravé a levé nemusíte cítit, alespoň pokud neodlehčujete z důvodu nějakého proběhlého zranění. Pokud si ale posčítáte, kolik kroků můžete udělat třeba na desítce – a pronásobíte si to tím rozdílem, je téměř jisté, že se na těle v budoucnu něco ozve.

Závěrem: Moderní vyšetřovací metody stále rozvíjené, určené v minulosti jen vrcholovým sportovcům, jsou nyní dostupné široké populaci hobby běžců. Ty absolvovat můžete, ale nemusíte. Na sportovní prohlídku ke „sporťákovi" si ale dojděte určitě.

Čtěte také:Kde a s kým běhatJak moc a jak často běhatCo obout a jak se obléknoutRozcvičeníCo jíst a pít