Jeho závislost dosáhla hranic lidského chápání. Léčit se ale nechce!

Chuck Engle běhá ale hlavně pro radost. Říká o sobě, že je sice soutěživý typ, ale jeho cílem je především běhat co možná nejvíce, a nikoli co možná nejvíce závodů vyhrát. Reaguje tak na kritiku některých běžců, že si vybírá především regionální, méně významné, a tudíž ne tak špičkově obsazené závody. A to se mu to pak prý vyhrává!

No, my bychom si třeba mohli myslet, že nikdo nikomu nebrání takové závody si také vybírat a vítězit v nich. A že má-li někdo jiný takové ambice, nechť tak rozhodně s radostí činí, že? Engle běhá i Boston či Chicago (maratóny z tzv. Bix Six, Velké šestky ‒ šesti největších a nejvýznamnějších maratónů světa), ale jak sám přiznává, lákají ho spíše menší, komornější závody s velkou dávkou osobitosti.

Poprvé si zkusil Tupelo Marathon v roce 2000. Jako naprostý nováček prostě přišel, postavil se na start a pak vyrazil jako blesk. Samozřejmě přepálil začátek a s vycházejícím sluncem trpěl stále více jako zvíře. Jeho rychlost se kilometr po kilometru rapidně snižovala. I tak dokončil. V rekordu tratě, za 2:34 hodiny.

Už v roce 2006 se rozhodl uběhnout alespoň 50 maratónů během jediného roku. A jelikož mu to šlo dobře, přidal si další výzvu ‒ všechny musí dokončit pod 3:00 hodiny. On sám k tomu poznamenává, že zajištění logistiky této výzvy, dostat se včas na správná místa, stihnout včas registrace a vyzvedávání startovních čísel bylo mnohdy náročnější než samotné běhání. Šťastný to běžec, říkáme my! Nicméně mezi třemi závody musí kupříkladu překonat přes 7000 kilometrů letecky a 2200 v autě, aby uběhl „jen" necelých 127 kilometrů.

V roce 2009 absolvoval 52 maratónů. A ačkoli během jednoho závodu bojoval se zraněním a doploužil se do cíle v čase 4:43, celkový průměr měl přesto úctyhodných 2:47 hodiny na jeden maratón. Nyní se více zaměřuje na kvalitu a opouští kvantitu. Chce prostě vyzkoušet, jak rychlý může být. Už teď ale Chucka Engleho nemůžeme v žádném případě řadit mezi hlemýždě.

Engle má sice tréninkové plány, není však jejich otrokem. Když zrovna nedokáže pociťovat tu správnou radost z běhu, jde si zajezdit na kole. Nahrazuje prostě běh kolem v poměru 1:3. A jak vlastně vypadá jeho typický tréninkový týden?