Článek
Byl to rozběh jako z nejčernějšího scénáře. Hned po prvním výstřelu následoval automatický druhý, překážkáři se po sobě dívali, kdo se provinil. Rozhodčí přišel ke třetí dráze Ronnieho Ashe a ukázal mu červenou kartu.
Choval se nesportovně
Jenže americký překážkář v žádném případě nechtěl verdikt respektovat a trval na tom, že poběží. Několik rozhodčích se kolem něj srotilo a přesvědčovali Ashe, že by měl odejít, situace tak trochu připomínala protesty sprintera Jona Drummonda na mistrovství světa v Paříži 2003, který si lehal na dráhu a odmítal odejít.
Z opakovaných záběrů sice bylo vidět, že Ash neodstartoval dříve, ale zhoupnutí v blocích bylo patrné. Ostatní překážkáři se zatím protahovali, čekali dlouhé minuty… „Má jít pryč. Když už ho jednou vyloučí, ať jde, to mě hrozně štve, je to nesportovní,“ říkal Svoboda.
Poté, co Ash konečně odešel, chystal se v sedmi mužích druhý pokus o start. Opět dva výstřely a tentokrát míří rozhodčí za Svobodou! Elektronické bloky mu naměřily reakci -0,048, povolená je 0,100, i když u českého rekordmana žádné zhoupnutí patrné nebylo.
Američanka uspěla
Svoboda spořádaně opustil prostor startu, ale to neznamenalo, že by byl s verdiktem smířený. Pravidlo o ulitém startu totiž bylo v poslední době vykládáno různými způsoby. Třeba americká překážkářka Dawn Harperová-Nelsonová byla v Monaku diskvalifikována, ale pak s argumentem, že její ruce zůstaly na zemi, byla do běhu vrácena.
„A já taky nezvedl ruce, musím najít Dvořku a dát protest,“ vykládal Svoboda v mixzóně a sháněl se po reprezentačním trenérovi. „Zkusím to změnit, ať mě dodají do semifinále, třeba do první lajny,“ věřil, že mu devět drah v Ptačím hnízdě umožní postup.
Svoboda připouštěl, že se malinko pohnul. „Přepadával jsem na ruce, ale nezvedl jsem je,“ argumentoval. O to také opřela česká výprava svůj protest.
Dvě a půl hodiny po skončení rozběhu konečně přišel z kanceláře jury kýženě očekávaný list se zněním: „Po zhlédnutí videa se jury rozhodla protest uznat. Závodník bude nasazen do semifinále jako pětadvacátý a poběží v dráze číslo jedna.“
Chce postup potvrdit
Je více než jasné, že Svoboda přijal tuhle zprávu s nelíčenou úlevou. „Jsem šťastný, zkusím běžet tak, abych všem dokázal, že bych do semifinále postoupil i tak,“ říkal svěřenec Luďka Svobody. Na postup stačil čas 13,61 s, který letos český rekordman pokořil v posledních šesti závodech.
Svoboda si oddechl také proto, že jury dospěla k jeho nasazení do semifinále, v minulosti se i na šampionátech totiž stávalo, že omilostnění sprinteři běželi sami na čas, který je pak mohl posunout mezi postupující.
„Srdce mi mlátilo, měl jsem tep snad 200. Bál jsem se, že mě nechají běžet samotného, protože jsem psychicky vyšťavený. Tady sedět a doufat, mít osud v cizích rukou… Je to neuvěřitelný tlak na zítra, abych předvedl, že tam patřím,“ říkal odhodlaně.
