Článek
Není to krása?
Profil trati, který ukáže, že tady nepůjde o legraci.
Bez občerstvení se na tak náročné trati neobejdete.
V pátek odpoledne je ovšem ještě hej. Registrační centrum ve Frýdlantu nad Ostravicí kypí životem, z pódia duní revival Kabátů a v městečku to vypadá, že sem zavítal rockový festival. Místo hektolitrů piva se ovšem záplava vetřelců nalévá iontovými nápoji, rozebírá nad mapou taktiku postupu a řeší nastavení ideální délky hůlek. Idylka v paprscích slunce ale netrvá dlouho. Lidská masa se přemisťuje na start do Třince, na který mezitím padla tma.
Za dakarským speciálem směr Javorový
Krátce před desátou večer nahodí před startovním koridorem svůj silný motor dakarský speciál rodinného klanu Lopraisových a vzápětí už řeka závodníků ukrajuje za silným vozem první metry ze zatím ještě nekonečné tratě. Večerní běh parkem okoření setkání s notně ovíněnou dvojicí, jejíž tanec v davu závodníků budí všeobecné veselí a na moment přehluší koncentraci.
Po několika kilometrech klusu v příjemném tempu ovšem přichází první ostrý test. Čelovky závodníků sápajících se na Velký Javorový vytvářejí spektakulární, zdaleka viditelnou podívanou. A jak se startovní pole natáhne - od vlčáků v čele až po pohodáře jdoucí na 30hodinový limit vzadu - bude světelná linka viditelná daleko po beskydských hřebenech.
Javorový je za námi, tempo relativně slušné, tak rychle dolů. Na občerstvovačce v Řece doplnit tekutiny a zase vzhůru sjezdovkou na Ropici, jejíž 30procentní sklon dává pořádně zabrat.
Na romantiku na Lysé není čas
Pípnutí čipu na vrcholu a pak dlouhý seběh do Morávky, kde už člověk ve stehnech cítí, že tahle noc bude stát za to. Výstup na Travný, třetí ze sedmi vrcholů, které daly závodu jméno, je zdánlivě nekonečný, představuje ale pouhou předehru výstupu na královnu Beskyd Lysou horu. Osm set výškových metrů doprovází nepřekonatelná touha ukrást alespoň chvíli spánku a vsadil bych krk, že se na moment do říše snů během strojového rytmu propadám.
Těsně pod Lysou se tma začíná rozpouštět a pohled z vrcholu nabízí takřka idylický výhled na chystající se východ slunce. Na romantiku ale není čas a veškerá pozornost se upíná k náročnému seběhu do Ostravice, kde čeká teplá polévka. Příchod nového dne vyhání spánek zpoza očí, sedmačtyřiceti kilometrů v nohách se ale zbavit nelze. A hlavně v kolenou se začínají dít věci...
Pro šerpu na K2
Postup druhou polovinou závodu se mění ve stereotypní rubačku. Nahoru (jak jinak než nekonečně), dolů (jak jinak než s bolestivou grimasou), zkusit se pokochat výhledem (už to moc nejde), proklít organizátory (to jde čím dál líp). Dlouhé traverzy na Smrku berou energii jako cesta vzhůru a až na Čertově Mlýně se vrací trocha optimismu - do cíle zbývají už jen dva kopce, sedmý Radhošť a nakonec osmý bonbónek Velký Javorník, který má jako jediný pod tisíc metrů a tak se do počtu vrcholů nevešel.
Po občerstvovací stanici na Pustevnách si ovšem ještě dosyta užijeme při sestupu do Ráztoky a podobně pak z Radhoště na poslední občerstvovačku v Pindule. Tam nebe zčerná - snad Radegastova pomsta? - a vstříc poslednímu kopci vyrážíme v solidním lijáku. Déšť ale ještě pod vrcholem ustává a v posledních kilometrech se v nás ještě probouzí běžecký zápal. Od kraje Frenštátu oči toužebně hledají cedule s označením stovek metrů, které zbývají k cíli. A pak už jen poslední ostrá zatáčka a poklus mírným stoupáním do cílové brány. Píp, konec.
Náměstí ovládá pohodová atmosféra, ale vnímat ji je najednou nějaké těžké. V nohách 95 kilometrů, kolem 5,5 kilometru stoupání a podobná dávka v klesání. Na trati nikterak oslňujících 21:23 hodin. Není se co divit, že vylézt po strmých schodech na pětimetrovou pyramidu symbolizující K2 pro finišerskou šerpu a především pak z konstrukce slézt, představuje další dávku pěkného úsilí. Netrvá ale dlouho a tělem začíná prostupovat vlna štěstí. Úpony pálí jako ďas, svaly jsou v jednom ohni, ale vem to čert. Ten pocit stát v cíli B7 za to rozhodně stojí.
