Článek
Bylo vidět, že je Litvínov na tom možná ještě hůř než vy?
Jsou na tom asi podobně. Ale tohle já nechci hodnotit. Oni jsou na druhém konci republiky a my se díváme na sebe. Pro nás už není v extralize soupeř, na kterého bychom si věřili. Musíme začít od nuly a nejsou to jen slova. Tohle je fakt, který nás doběhl.
Jak tu třineckou mizérii prožíváte vy osobně? Jste velký třinecký patriot, zažil jste toho tady už docela dost.
Mám to tak, že kromě svých chyb mi hodně záleží i na tom týmu. Někdy možná až moc. Trochu mi chybělo, že bychom si po zápase sedli a zařvali na sebe, vynadali si. Rozešli jsme se každý domů a řešili to sami. Nějaká bouře se teď kabinou ale prohnala, sedli jsme si, vyříkali si to a věřím, že se vše špatné vyplavilo. Zkoušeli jsme to samozřejmě už i předtím, ale doufám, že tentokrát už to bude mít ten správný dopad na tým.
Proti Litvínovu jste naskočil nezvykle na křídle. Už jste tam někdy hrál?
Myslím, že ne. Byla to reakce na ty předešlé dva zápasy, které se mé lajně nepodvedly. Dostali jsme asi všechny branky týmu a nezbylo mi nic jiného, než to přijmout a pracovat. Možná i to zpozornění, že nemám svou pozici, přispělo k tomu, že jsme nedostali gól a naopak jsme i nějaké vstřelili.
Byl to velký šok jít na křídlo?
Když jsem si pročítal soupisku, hledal jsem se na centru, ale objevil jsem své jméno na křídle. Kluci mi ale pomohli, věděli, že ty návyky nejdou odbourat za jednu třetinu. A tak, když jsem se někde zapomněl, tak za mě zaskočili.
Proti Litvínovu jste odehrál 700. utkání v dresu Třince...
...a kluci si ze mě dělali legraci, že ji začínám na křídle (smích). Pár vtípků tam padlo. Některý byl veselý, jiný sprostý a některý dobrý.
Po zranění Vladimíra Svačiny jste se na centra vrátil. Byla to úleva?
Cítil jsem se mnohem lépe, ale důležité bylo, že jsme na ledě žili a nechali tam srdce. Ještě v tom chyběla trochu ta lehkost, ale jsme teď šťastní. Dlouho jsme nevyhráli a jsme plní euforie. Jsem rád, že není teď žádná pauza a budeme ji moc využít hned pozítří v Brně.
