Hlavní obsah

Doping už i v amatérském poli?

Praha

Začátkem listopadu vzplála obrovská bitva proti dopingu ve sportu. Alespoň by se tak mohlo zdát. Mezinárodní asociace atletických federací IAAF v čele s bývalým vynikajícím běžcem středotraťařem Sebastianem Coem suspendovala téměř jednohlasně Rusko. V této zemi prý řádí podvodný systém řízený a podporovaný státem. Ruští atleti se tak možná nepodívají ani na olympiádu do Ria. Jak je to v jiných zemích a odvětvích? Co třeba běh?

Foto: Profimedia.cz

K vítězství může vést mnoho cest. Ne každá je čistá.

Článek

Na podvody a zakázané látky v profesionálním sportu jsme si za ta léta už tak nějak zvykli. U výjimečných výsledků už tak nějak podvědomě předpokládáme, že dříve nebo později vypluje na povrch něco nepěkného. Co se ale v poslední době stává novinkou ve světě dopingu, je jeho šíření i v amatérském poli.

I ty, běžče?!

A zdaleka nejde jen o cyklistiku, kde je ve velké oblibě mikrodávkování EPO. Jde o to, že sportovci užívají velmi malé dávky látky ovlivňující tvorbu červených krvinek. Tak malé dávky, že se nedají v současnosti prokázat, ale které zároveň dokáží výrazně ovlivnit sportovcův výkon. Mezinárodní cyklistická unie dokonce hovoří o „zakořeňování" dopingu i na úrovni amatérských soutěží.

Situace se pozvolna přelévá také do dalších sportů. A jelikož běh nabývá celosvětově na oblíbenosti, nezůstává ušetřen ani on. Dopingu na amatérské úrovni nahrávají okolnosti. Preparáty ze seznamu zakázaných látek jsou přístupné v podstatě každému prostřednictvím internetu. Na jejich šíření se často podílejí třeba také lokální posilovny. V podstatě nikdo nekontroluje používání zakázaných látek na úrovni amatérských závodů. Ale proč by někdo z amatérů vůbec dopoval?

Proč jen, proč?!

Michele Verrokenová, bývalá šéfka britské antidopingové agentury k tomu říká: „Soutěživost amatérských sportovců si v ničem nezadá s tou v profesionálních kruzích. Nemyslím si, že v tomto směru existují nějaké rozdíly mezi elitními amatéry, profesionální špičkou nebo obyčejnými amatéry." A kdo by nechtěl stát na stupních vítězů, ať již jde o prestižní mezinárodní závod nebo „jen" o okresní přebor? Kdo dokáže odolat, když zjistí, že jeho kamarádi našli způsob, jak být ještě lepší? Zůstanete stranou, abyste zůstali „čistí"? A koho to bude zajímat?

Ultra-doping?

Poslední dobou roste celosvětově také oblíbenost ultra závodů. Stávají se stále atraktivnější pro diváky, běžce i sponzory. Hrozí i tady nebezpečí nárůstu dopingu? Profesionálové jsou vcelku optimističtí, minimálně tedy ti terénní. „Traily více lákají běžce, kteří je milují. Nakonec, pokud je nebudete milovat, bude pro vás extrémně náročné běžet například stomílový závod přes hory," myslí si Ian Sharman, britský ultravytrvalec. Pro svůj názor má další silný argument: „Čím delší a extrémnější je nějaký závod, tím menší roli hraje fyzická stránka. Procento, které v takovém případě dokáže ovlivnit doping je velmi malé," myslí si elitní běžec.

Dva nejlépe placené ultra-závody na světě jsou jihoafrické Comrades Marathon a Two Oceans Marathon. Jak v mužích, tak ženách už jsme byli svědky pozitivních dopingových nálezů na stupních vítězů. Obecně vzato se ale zdá, že ultramaratóny jsou až příliš velká dřina, než aby se zde doping uchytil na širší platformě.

Jak je to v triatlonu?

Nedávno jsme měli možnost mluvit s jedním z nejpovolanějších ‒ českou ironmanskou legendou Petrem Vabrouškem:

„Určitě se nějaký vyskytuje. Já mám špatnou zkušenost z Ironmana v Lake Placid v USA, kde jsem skončil na druhém místě za Španělem Pontanou (rok 2008, pozn. red.). Přišly výsledky pozitivního dopingového testu, který měl čtrnáct dní před závodem, takže v přípravě na ironmana prokazatelně dopoval. Ale katalánská antidopingová agentura měla nějaký papír špatně podepsaný, což se podařilo prokázat závodníkovu právníkovi, takže Pontano nemohl být diskvalifikován. Vím, že jsem závod prokazatelně vyhrál, nicméně oficiálním vítězem zůstal nadopovaný Španěl. Takže můj postoj je takový, že to ani nechci sledovat. Radši bych býval do smrti netušil, že Pontano dopoval, než žít s tím, že mi nadopovaný borec sebral vítězství ve velkém závodě. Nečtu o tom knihy, nezabývám se tím ani ve svých myšlenkách. Ve finále bych byl akorát naštvaný."

"Samozřejmě jsem se i já v životě setkal s tím, že mne označili za dopujícího atleta, protože závodím tak dlouho a tak dobře. S přibývajícími léty ale tyto hlasy utichaly a nyní se už setkávám spíše s pozitivními reakcemi typu: Vám já, Petře, věřím, že nic neberete. Nikdo totiž nedokáže bez jediné přestávky závodit na vrcholné úrovni 26 let, dopovat a neumřít na to."

Obecně lze asi doporučit jediné: Běhejte pro radost. A pro zdraví. Nebo si myslíte, že si můžete něco nalhávat do vlastní kapsy a na někoho udělá dojem, když sice budete zapsáni v nějakých tabulkách, ale všichni budou vědět, že vítězství nebylo čisté? Dobrý běh! Kéž vám k výsledkům nepomáhají chemické preparáty, ale nanejvýš bůh!

Byli byste ochotní sáhnout po povzbuzujících látkách?
No tak určitě, historie zná jen „kdo“ a ne „jak“.
17,4 %
To by záleželo, co by bylo ve hře...
14,8 %
Určitě ne. Uspokojení mi přináší jen pocit, že jsem něco dokázal/a já sám/sama.
67,8 %
Celkem hlasovalo 752 čtenářů.

Reklama