Článek
Původně jste šampionát v plánu měla, ozvala se opět bolavá noha?
To ne, jen trenér mě nahlodal, jestli bych neměla spíš trénovat. Seděl nad plánem a říkal, že je to necelých sedm týdnů do mého startu v Riu, věří, že budu připravená, ale potřebuju trénovat. Jak jsem měsíc nemohla běhat, bylo by záhodno manko dohnat, aby to na olympiádě stálo za to. Tam bude potřeba běžet na medaili pod 54 sekund a pod 53,50 na vítězství, takže tomu obětuju všechno.
Nedávno jste mluvila o tom, že se potřebujete dostat do závodního rytmu.
Myslela jsem si to, ale trenér říkal, že by forma stejně nebyla dobrá, zbytečně bych se trápila. Lepší bude trénovat a před olympiádou absolvovat nějaké tréninkové závody třeba v Chebu. Takže budu spoléhat na jednu ránu.
I proto, že případný nevýrazný výkon v Amsterdamu by mohl nahlodat vaši psychiku?
Kdybych tam běžela kolem 55 sekund, s mojí psychikou by to nebylo ideální. Chci na olympiádu odjet s vědomím, že poběžím rychle. Medaili z mistrovství Evropy nemám a není to tak, že bych tam nemohla odjet, myslím, že bych mohla bojovat i o medaili, ostatní holky nic extra neběhají. Ale Rio je priorita.
I když tam pojedete s jediným startem na větším mítinku při Zlaté tretře?
Nikdy jsem to nezažila, ale mistrovství Evropy 2012 v Helsinkách také nestálo za nic a pak jsem získala bronz na olympiádě, přitom tehdy ještě ani nebylo tolik času se na Londýn připravit. Věřím, že na přípravu je pořád času dost.
