Článek
Western States 100 je jedním z nejstarších a nejznámějších závodů svého druhu vůbec. Nastoupáte při něm pět a půl tisíce metrů, na vrcholech se potkáte se sněhem, zatímco v nížinách budete bojovat s vysokými teplotami. Původně se ale nejednalo o vytrvalostní běh, ale o závod pro koně. Když v roce 1974 vítěz předchozích ročníků Gordy Ainsleigh zjistil, že jeho závodní kůň je chromý, rozhodl se absolvovat celou trať navzdory osudu bez koně ‒ po svých. Tenkrát si nikdo, ani sám Ainsleigh, nebyl jistý, zda je něco takového skutečně možné. Ale pustil se do toho s vervou a k velkému překvapení všech závod nejen úspěšně dokončil a nechal za sebou i několik jezdců na koních, ale také poprvé prokázal, že běžec skutečně může urazit 100 mil (161 kilometrů) za méně než 24 hodin.
Western States 100 má dnes oficiální časový limit 30 hodin. A jak praví pravidla, „běžci, kteří protnou cílovou linii po uplynutí 30 hodin, nebudou vedeni jako oficiálně dokončivší účastníci". V běžecké komunitě se tak doba mezi 29. a 30. hodinou nazývá jako „zlatá hodina" a posledních 60 vteřin před oficiálním uzavřením závodu jako „zlatá minuta".
Your final 2017 Western States finisher is Karen Bonnet in 29:59:52. Eight seconds to spare. #WS100 pic.twitter.com/2J64JeAcRX
— iRunFar (@iRunFar) 25. června 2017
Více než šedesátileté dámě se téměř podařilo trefit do „zlaté vteřiny", když její závěrečný úprk zastavil časomíru na hodnotě 29:59:51. Pouhých devět vteřin dělilo svět bravurního úspěchu od světa potupné porážky. Na závěrečné kilometry se k běžkyni přidal poměrně početný doprovod a za neustálého povzbuzování „Je to tam!", „To dáš!", „Nepřestávej, nezastavuj!" ji hnal k cíli. Tato událost samozřejmě nenechala chladným ani přihlížející dav. Babičce se tak minimálně od diváků dostalo větších poct a ovací než samotnému vítězi (Ryan Sandes ‒ 16:19:37 a Cat Bradleyová ‒ 19:31:30).
